Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Čtvrtá hodina
Od 8 do 9 VEČER †

Eucharistická večeře

Příprava před každou hodinou

Ježíši, moje sladká lásko! Protože Tvá láska k nám nikdy není dostatečná pro Tebe, vidím, že se vynášíš od stolu na konci Poslední večeře a zpíváš s Tvými drahými žáky hymnus díků Otci za nevděčnost stvoření. Takto tedy cítím, ó Ježíši, že ve všem, co děláš, a ve všech věcech, které se dotknou Tebe, máš na rtech slova: „Děkuji Ti, můj Otec!“ Tyto slova vezmu z Tvojích úst. Vždycky a kdekoli chci říct: „Děkuji Ti za mě a za všechny!“, aby nahradily nedostatek díků.

Můj Ježíši, Tvá láska ještě neodpočívá. Slyším Tebe volat své žáky, aby se znovu usedli. Beráš umyvadlo, opasuješ se utěrkou a klaníš se k nohám svých žáků v takové pokoře, že přitahuje pohled celého nebe a ho diví. Až i apoštolové sledují s napjatým dechem. Ale pověz mi, milý můj, co děláš? A co je tento skutek nejhlubší pokory, takové pokory, jaká nebyla nikdy viděna a nebude viděna?

„Ó dítě člověka“, odpovídá Ježíš, klanějící se k nohám apoštolů, "jenom duše svých žáků chci, a s slzami vymýšlím lásky plný plán, aby je svázal ke mně. Se symbolem vaší vody smíchané se mými slzami chtěl bych očistit jejich duše od každého nedostatku a připravit je k přijetí Mě ve Velkém Svátostánství. Tento skutek očisty je mi tak blízký srdci, že nechtěl bych jej svěřit andělům ani své Milé Matce. Já samotný chtěl bych očistit duše svých apoštolů, aby byli hodni přijmout plod Blahoslaveného Svátostánství. Takto chci odčinit všechny dobré skutky, ale zvlášť spravování svátostí, které se konají v duchu lhostejnosti a ne ve Duchu Božím. Ó, kolik dobrych skutků se děje, které mi přináší více hanby než čest, které mi připravují hořkost místo radosti, které mi dávají smrt namísto života!² Přesně tyto urážky mě nejvíce bolí. Moje duše, vyčti všechny urážky, jež jsem utrpěl. Udělej odškodnění mými skutky pokání a utěš mi Srdce, které je potopeno v hořkosti."

Můj trpící Ježíši! Tvé život budu svým, aby jsem za tak mnoho urážek odčinil. Chci vstoupit do nejskrytějších rohů tvého božského srdce, abych se tvojím vlastním srdcem za uráženosti, které ti ublížili ti, kdo ti jsou nejdražší, odčinit. Chtěl bych tě ve všem následovat a v jednotě s tebou jít ke všem duším, jež chtějí přijmout tebe v eucharistii a vstoupit do jejich srdcí. O Ježíši, tvými slzami a vodou, kterou umyl nohy apoštolům, nechť mymyjeme duše, které tě mají přijmout. Nechť očistíme jejich srdce, odstrčíme prach, jímž jsou znečištěny, a zapálíme je, aby ti byli mili. Jak umýváš nohy svých učedníků s láskou plnou žáru, dívám se na tebe a uvědomuji si, že tě proniká další bolest v tvém srdci. Apoštolové představují všechny budoucí děti církve, ale také ve své nedokonalosti všechna zla, která nastanou v církvi; tedy celé následování tvojích trápení. Jeden symbolizuje slabost, druhý podvod; ten první je symbolem pokrytectví, tento druhé nadměrné lásky k pozemskému bohatství. V Petru najdeme neustálé rozhodnutí, urážky mnoha církevních vůdců; v Janovi slabost i těch nejvěrnějších, neboť on také usnul v Olivetské zahradě po odpočinku na tvém Srdci a utekl; ve Judasovi všechny zrady s všemi těžkými zločinami, které vyplývají ze zrády. Tvůj bolestný srdce je přetížené láskou i bolestí. Protože se ti nedá ovládnout velikost bolesti stejně jako velikost lásky, zastavuješ u nohou každého apoštola, proléváš slzy a odčínáš za každou z těchto urážek a prosíš o sílu a stálost pro všechny.

Ježíši, spojuji se i já s tebou a učiním tvé modlitby a skutky odčinitelné své vlastními. Chci zůstat s tebou, spojit svá slzy s tvojíma, aby ses nikdy neocítal osaměle, ale měl mě vždy po boku k sdílení trápění.

Ježíši, má lásko! Vidím tě u nohou apoštola Judy. Tvůj dech je těžký, pláčeš a tichě rveš. Umýváš mu nohy, líbáš je, přitiskuješ je k svému srdci. Jak ti hlas selhává z bolesti, díváš se na zrádce slzami v očích a říkáš jeho srdci: "Synku, prosím tě hlasem svých slz, nechoď cestou do pekla. Dej mi svou duši, kterou toužím, pokorně ležící u tvých nohou. Řekni mi, co chceš udělat? Co si myslíš dělat? Dám ti všecko, jen se neznič. O uchovej mě od této bolesti, mne, tvého Boha!" A znovu a znovu líbáš mu nohy.³

Ježíši! Jak poznáváš tvrdost jeho srdce, stiskuje se tvé. Láska tě přemáhá, zdá se, že ti selhává síla. Ježíši, má životu! Nech mě tebe podpřít v svých náručích. Rozumím tomu, že jsou to umělecké prostředky tvého láskavosti, jež používáš k tvrdým hříšníkům. Ale zatímco na tebe soucituji a odčinuji ti za urážky, které dostáváš od takových duší, prosím tě, nech mě chodit po zemi v jednotě s tebou, aby jsem nabídl dar tvých slz tvrdým hříšníkům, aby se jim změkčila jejich srdce; prosím tě, dej jim svou lásku, aby je svázala k tobě a již neutekli. Tak budeš odškodněn za bolest způsobenou pádem Judy.

Ježíši, příteli a radosti mého srdce! Vidím, že Tvá láska bere svůj průběh, unáší Ti se. Vstáváš a blížíš se k stolu s touhou, kde je už chléb a víno připraveny ke svěcení. Tvůj božský obličej nabývá takového nehybného, milujícího výrazu, jakého ještě nikdy nebylo viděno. Tvé oči září jasněji než slunce, tvář se zčervená a stává se svítivou, nebeská radost hraje kolem Tvých rtů, celé Tvé vnější bytí nabývá velikosti Stvořitele.

Vidím Tebe, má lásko, jako proměněného. Tvá božství září skrz slupku Tvého lidstva. Pohled na Tebe, jak jej ještě nikdy nebylo vidět, přitahuje pozornost všech. Apoštolové jsou uchváceni sladkou radostí a téměř se neodváží dýchat, tvá milostivá Matka nachází se duchem u Tvého stolu, aby obdivovala zázraky Tvé lásky. Andělé sestupují z nebe. Je to jako by si navzájem ptali: „Co je to? Není to přebytek, šílenství lásky? Bůh nezaloží nové nebe nebo novou zem, ale dává sobě nové bytí tím, že promění zkáznivý hmotu malého chleba a vína v tělo a krev své lidstvi.“ Ó nesytná lásko! Jakžto všichni učedníci jsou shromážděni kolem Tebe, vidím Tebe vzít chléb do svých svatých rukou a nabídnout jej Otci. Slyším Tvůj sladký hlas říkat: "Svatý Otče, děkuji Ti, že vždycky slysíš svého Syna. Svatý Otče, pracuj se mnou. Jednou jsi mě poslal z nebe na zem, abych se stal člověkem v lůně panny a zachránil našich dětí. Nyní mi dovol, abych „Slovo“ stalo tělem ve každém hostii, aby pokračovalo ve spáse dětech lidí a bylo životem každé duše. Hle, Otče, zbývá mi jen několik hodin. Jak bych mohl být tak bezcitný, abych své dítě nechal sám a sirotka! Nejvíce jsou jejich nepřátelé, mnoho je jejich vášní, husté jsou tmy jejich myslí, velká slabost jejich srdcí, jimž podléhají. Kdo přijde jm pomoci?

O prosím Tebe, nech mě zůstat ve každém hostii, aby zachoval život mých dětí, abych byl jejich světlem, silou a mocí. Kam jdou jinam? Kdo bude jim vůdcem? Děla našich rukou jsou věčná, nemohu odolávat své lásce, nemohu a nechci opustit své dítě sám."

Otec je hnut Tvými slovy zapálenými láskou a sestupuje z nebe. Nyní jsou Otec i Duch Svatý s Tobou na oltářním stole, můj Ježíši! Nyní mluvíš slova svěcení jasným a vtípavým hlasem. Bez toho, aby ses vyprázdnil, stáváš se přítomný ve každém chlebu a víně sakramentálně.

Můj Ježíši! Nebe se sklání dolů a nabízí Ti akt uctívání v novém stavu nejhlubší ponižování. Nyní je Tvá láska uspokojena. Vidím všechny svěcené hostie na oltáři až do konce času. Ale takové množství hostií je provázáno věncem Tvého bolestného utrpení, protože tak mnoho lidí odměňuje přebytek Tvé lásky pouze přebytkem nevděčnosti, dokonce hroznými zločiny.

Ježíši, srdci mého srdce! Vždycky chci být s Tobou ve každém tabernákulu, v každé kalichu, v každé svaté hostii, abych mohl nabídnout Ti své akty odškodnění za všechny urážky, jež ti byly učiněny v sakramentu lásky.

Ježíši, zamlouvám se na Tebe v posvěcené hostii, políbám Ti duchem ústa, na nichž je trůnem Božství, ale cítím i bodnutí Tvého trnového věnce. Ach, jak mnoho duší nešetří těmto bodům ani v hostii! Místo toho, aby Ti nabídly hold dobrých myšlenek, přicházejí s zlými myšlenkami. Skláněješ hlavu znovu jako při Tvém utrpení a přijímáš i trny, které ti způsobují špičky jejich zlých myšlenek. Můj lásko! Přibližuju se k Tebě, abych sdílel Tvá utrapení. Prijmi všechny mé myšlenky do svého ducha, aby odvrácily ty trny, které Ti způsobují tak horkou bolest. Ať každá z mých myšlenek splývá s každou Tvou myšlénkou, abych vykoupil každou zlou myšlenku a tím tě utěšil.

Ježíši, moje největší dobro! Vidím milující pohled Tvých krásných očí obracený k těm, kteří se před Tebou objevují. Vyžaduje od nich vzájemný milující pohled. Ale jak mnoho lidí přichází před Nejsvětější Svatost a dívají se na jiné věci, které je rozptylují, a tak Ti bere radost, kterou by jim láskový pohled dal. Ty pláčeš, ale i mé tváře jsou mokré slzami. - Ježíši můj, plač! Chci spustit své oči do Tvojích. Abych s Tebou sdílel utrpení a vykoupil všechny pohledy záludných, nabízím Ti své oči, které by měly být vždy obraceny k Tobě.

Ježíši, vidím, že posloucháš svá stvoření s velkou pozorností, abys je utěšil. Oni naopak modlí se k Tebě bez zbožnosti, zvykovitě a bez důvěry. A Tvůj sluch trpí v této hostii více než při Tvém utrpení. Ježíši můj, chci Ti nechat slyšet všechny harmonie nebe, spojit svůj sluch s Tvým, sdílet tvá utrapení a tě utěšovat i odškodňovat.

Ježíši, moje život! Vidím Tvou nejposvátnější tvář mokrou kapičkami krve, znetvořenou a bledou. Tvé stvoření se objevuje před nejvyšším odhaleným dobrem. Místo toho, aby Ti dávali slušnou cti, zdá se, že ti dávají facky do obličeje a poskvrňují Tvůj obličej svými nešlechetnými chováním a nevhodnými rozhovory. Jako při Tvém utrpení přijímáš tyto urážky s klidem a trpělivostí a je jim vytrvalý. Ježíši, chci přiblížit svou tvář k Tvé, ne jen aby jsem byl předmětem posměchu, který Ti ukazují, ale také abych sdílel všechny Tvá bolesti s Tebou. Rukama chtěl bych očišťovat Tvůj obličej od skvrn a přitiskl Tebe k svému srsti. Ze svého celého bytí bych rád vytvořil tolik částí, kolik je duší, které Ti ctí, a všechny své poryvy a pohyby proměnil v tolik klanění, abych bez přestávky odškodňoval za neuctivost, kterou ti stvoření projevili.

Ježíši můj! Když přicházíš k dětem lidí v Nejsvětější Svatosti, musíš ležet na tak mnoha nečistých, zlých a rouhajících jazycích. Ach, jak to pro Tebe hořké! Zdá se ti, že tě tyto jazyky otravují. Je ještě horší, když sestupuješ do jejich srdcí. Kdyby bylo možné, rád bych přijal ty jazyky, abych všechny jejich hříšné řeči, které Ti tak urážejí, proměnil v chvalozpěvy.

Ježíši, moje nejvyšší dobro! Vidím Vaší hlavu tak unavenou, vyčerpánou a zcela spotřebovanou Váši milostnou činností. Řekněte mi, co děláte? A Vy odpovídáte: "Moje dítě! Musím bydlet v posvěcené Hostii od rána do večera, aby jsem koval řetězy lásky. Když přicházejí duše, svazuji je ke mému Srdci. Ale víte co pak dělají? Mnoho z nich se vytrhne silou a roztrhá řetězy mé lásky do kousků. Protože tyto řetězy jsou svázány ke mému Srdci, trpí mu nepopisitelné utrpení. Roztrháváním mých řetězů zruší mé lásky práce a nechají stvoření na ně nasadit řetězy a použít je k dosažení svých cílů. A dokonce to dělají ve mém přítomnosti. Takové chování mě tak bolí, že bych z bolesti zemřel, kdybych byl v stavu schopném trpět." - Jak s Vami trpím, môj Ježíši! Vaše srdce je vystaveno takovému utrpení. Proto Vás prosím, abyste na mé srdce nasadil ty řetězy, které jiní roztrhávají, abych Vám za ně zaplatil láskou a utěšil Vás za urážky, jež duše Vám činí.

Můj Ježíši! Tak mocný a silný oheň hoří ve Vašem srdci, že chcete propustit jeho plameny a poslat šipky lásky do srdcí. Mnoho z nich však odráží tyto šipky a vrací je šipy, kopími a projektily studu, tepluchosti a nevděčnosti. Kolik důvodů máte, môj Ježíši, plakat hořce nad tímto! Nyní viděte mé srdce připravené přijmout nejen ty šipky lásky, které jsou určeny mně, ale i ty, jež odmítnou jiné duše. Zasloužil jsem si za stud, tepluchost a nevděčnost, kterou od těchto duchů přijímáte.

Ježíši, políbám Vaší levou ruku a tím chci zaplatit za všechny nepřípustné pokusy a nestydaté činy, které se dějí ve Váši přítomnosti. Prosím Vás, abyste mě vždy držel blízko svého srdce. Sláva Otci...

Ježíši, políbám Vaší pravou ruku a tou chci zaplatit za všechny svátosti, včetně těch spáchaných knězi, kteří slaví v nepřípustném stavu. Jak často jste, má lásko, nucen sestoupit z nebe do nezhodných rukou a srdcí! Ačkoliv Vám je odporné se nacházet v takových rukách, Vaše láska Vás k tomu opět a znovu nutí. Ano, někteří z Vašich služebníků obnovují Vaši Paixion, obnovením vraždy Boha svými hříchy a svátostmi. Ježíši, jen myslím na to s hrůzou. A přesto se i do těch nezhodných rukou dáváte, jako jste se dal do rukou Židům během Vaší Paixion. Jako klidné beránče čekáte znovu smrt a také obrat nehodných služebníků oltáře.

Ježíši, jak trpíte! Hledáte ruku, která Vás osvobodí z těchto krvavých rukou. Když se nacházejete v takových rukách, prosím Vás, zavolejte na mě. Jako odškodnění chci Vás obklopit čistotou andělů, rozptýlit vůni Vašich vlastních ctností kolem Vás a odebrat Vám odpudivost být v takových rukách. Chci otevřít své srdce pro Vás jako místo spásy a útočiště. A zatímco bydlíte ve mně při svaté Komuni, budu se modlit za kněze, aby všichni byli hodní Vaší službě.

Ježíši, políbám Vaše levé nohy a tím chci zaplatit za ty, kteří Vás přijímají zvyklostí a bez vhodné duševní dispozice. Sláva Otci...

Ježíši, políbám Tvoji pravou nohu a tím chci udělat odškodnění za ty, kteří Tebe přijímají jen jako posměch. Ach, když mají touhu takové učinit, prosím Tebe, aby ses obnovil zázrak, který jsi vykonal u setníka Longina. Jakožto jsi jeho duši uzdravil a obrátil dotykem krve, která pryskala ze Tvého probodnutého srdce, tak i ty, svým sakrálním dotykem se zloději, proměň cítění pohrdání nebo nenávisti v lásku a urážející v milující. Sláva Otci...

Ježíši, uctívám a chválím Tvé laskavé srdce, do něhož se shromažďují všechny útoky. Chci Ti udělat odškodnění za všechna urážení proti Nejsvětějšímu Sakramentu, vrátit Ti lásku lidí jako odpověď na Tvou lásku a podílet se s Tebou na všem Tvojem utrpení. Sláva Otci...

Ježíši. Pokud by mi nějaká urážka unikla, zavři mě do svého Srdce a své Vůle jako do vězení, abych mohl udělat odškodnění za každou urážku. Poprosím také Tvoji Nejsvětější Matku, abych byl vždy s Ní, abych se s Ní mohl smířit za vše a pro všechny. Takto necháme vlny hořkosti, jimiž lidé zaplavují Tebe, odplavat od Tebe.

Můj Ježíši! Pamatuj, že i já jsem nespravedlivý a hříšný tvor. Zavři mě do svého srdce a řetězy své lásky nechť mě učiní svým vězněm, ale také přiváže každou mou myśl, každé cítění a sklon, moje ruce a nohy k Tobě, aby jsem neměl jiné ruce a nohy než Ty. Nechť bude Tvé srdce mé vězení, řetězy vykovány láskou, Tvůj oheň mým jídlem, Tvůj dech mým. Ať je Tvá Nejsvětější Vůle ty pouty, které mě zabrání opustit své vězení. Pak budu cítit jen oheň a vidět jen plameny. Dám Ti svůj život. Dokud s Tebou zůstanu ve vězení, budeš mít svou svobodu v mně. Není to Tvá vůle, když se uzavíráš do Hostie, aby ses od duší přijímavajících Tebe dostal své svobody a mohla jsi rozvinout svůj život v nich? Nyní mě požehněj jako znamení své lásky. Děj mé dusi mystický polibek lásky, když se raduji z Tvé objímky. Sláva Otci...

Sladké Srdce Ježíše! Když jsi ustanovil Nejsvětější Sakrament oltářní a v duchu viděl křik nevědomosti a urážek ze strany Tvojích stvoření, přesto ses nezalekl. A i když jsi zraněn a naplněn hořkostí, ponoříš vše do bezmezné své lásky. Po tom, co jsi učil svá apoštola a přidal, že oni také mají udělat to, co jsi Ty učinil, posvěcuješ je jako kněze, dávaje jim moc svěcení. Takto myslíš na všechny kněze najednou a vytváříš prostředek k odškodnění za vše.

Na konci Poslední večeře vezmeš své apoštoly s sebou a jdeš do zahrady Getsemanské, kde má začít Tvé utrpení. Sleduji Tebe všude, můj Ježíši, abych Ti byl věrný společníkem. Když chodíš, chci udělat odškodnění za všechny duše, které opouštějí Církev se rozptýlenými a zábavnými myšlenkami; také prosím Tebe, abys dal světlo a milost těm kněžím, kteří ze svatých činů vůbec nevyužívají, protože nedbají na prostředky k milosti.

Rozjímání a cvičení

od sv. otce Annibaleho Di Francia

Ježíš je v Hostii skryt, aby dal život všem. Ve své skrývavosti objímá všechny století a dává světlo všem.

Stejně tak se skrývaje v Něm, budeme životem a světlem všem svými modlitbami a odškodněními, i heretikům a nevěřícím, protože Ježíš nikoho nevynechává.

Co máme dělat ve své skrytosti? Abychom se podobali Ježíši Kristu, musíme vše skrývat v Něm, to jest myslí, pohledy, slova, tepů srdce, náklonnosti, přání, kroky a práce; i naše modlitby – skryjeme je v Modlitbách Ježíšových. A stejně jako Milující Ježíš objímá všechny století ve svátosti Eucharistie, my také je budeme objímat. Přilnuvši k Němu, budeme myslí každého rozumu, slovem každého jazyka, přáním každého srdce, krokem každé nohy, prací každé ruky. Tímto způsobem odvrhneme od Srdce Ježíšova všechna zla, která by všechny stvoření chtěly na Něm udělati, snažíc se tuto zlobu nahraditi všemi dobrymi skutky, které jsme schopni učiniti, a to takovým způsobem, že přinutí Ježíše dáti záchranu, svatost a Lásku každé duši.

Abychom odpověděli na Život Ježíšův, musí náš život být plně podoben jeho vlastnímu. Duše musí míti úmysl býti ve všech tabernáklech světa, aby neustále doprovázela Jeho a dávala mu nepřetržité ulevení a odškodnění; a s tímto úmyslem konat všechny činy dne. První tabernákl je uvnitř nás, v našem srdci; proto musíme věnovati velkou pozornost všemu tomu, co Dobrý Ježíš chce v nás udělat. Mnohorát bývaje ve svém srdci, Ježíš nám dá cítit potřebu modlitby. Ach, to je Ježíš, který chce míti modlitbu a chce nás spolu s Ním, téměř ztotožňuje se naším hlasem, našimi náklonnostmi a celým naším srdcem, aby naše modlitba byla jedna s jeho vlastní! A tak, abychom dali čest Modlitbě Ježíšově, budeme pozorní dáti mu celé své bytí, aby Milující Ježíš vznesl svou Modlitbu k Nebi, aby mluvil ke Otci a Obnovil ve světě účinky jeho vlastní Modlitby.

Musíme dávat pozornost každému z našich vnitřních pohybů, protože Dobrý Ježíš nyní nás nechá trpět, nyní chce míti nás ve modlitbě, nyní nasazuje do jednoho vnitřního stavu, nyní do druhého, aby opakoval svůj vlastní Život v nás.

Předpokládejme, že Ježíš nás umístil do okolností cvičení trpělivosti. On přijímá tak těžké a mnoho urážek od stvoření, že se cítil povolán k potrestání, aby je udeřil. A zde nám dává příležitost cvičiti trpělivost. A musíme mu dát čest, nesoucí vše s klidem, stejně jako Ježíš. A Naše trpělivost vytrhne z jeho Ruk potrestání, která jiná stvoření od Něho táhnou, protože bude cvičiti svou vlastní Božskou Trpělivost v nás. A stejně jako s trpělivostí, tak i se všemi ostatními ctnostmi. V Sakramentu Milující Ježíš cvičí všechny ctnosti; od Něho budeme čerpat statečnost, poslušnost, trpělivost, snášenlivost, pokoru, poslušnost.

Dobrý Ježíši nám dává svou Tělo jako potravu, a my mu dáme naše lásku, vůli, přání, myšlenky a citové projevy k jeho výživě. Takto budeme soutěžit s Láskou Ježíšovou. Nechceme nechat nic vstoupit do nás, co by nebyl on; proto vše, co uděláme—vše musí sloužit ke zkrmování našeho milovaného Ježíše. Naše myšlenky musí krmit Božskou Myšlénku—that is, myslet, že Ježíš je v nás skrytý a chce výživu našich myšlenek. Takže svatě myslíme, zkrmujeme Božskou Myšlénku. Naše slova, srdeční tlukoty, citové projevy, přání, kroky, skutky—vše musí sloužit ke krmění Ježíše. Musíme položit úmysl krmit stvoření v Ježíši.

Ó mé sladké Lásko, v této hodině se transsubstantoval do chleba a vína. Ó prosím, ó Ježíši, nechť vše, co říkám a dělám, bude nepřetržitým Konsekrací Tebe ve mně a v duších.

Sladká moje Životě, když přijdeš ke mně, nechť každý srdeční tlukot, každé přání, každá citová projev, myšlenka a slovo cítí moc Sakramentální Konsekrace takovým způsobem, že by, být konsecrovaným, celé mé malé já se stalo jako mnoho hostií, aby Ti je dal duším.

Ó Ježíši, sladká moje Lásko, ať jsem Tvá malá hostie, abych v sobě obklopil celého Tebe jako Živou Hostii.

¹ Zpočátku to bylo u apoštolů

² Každým smrtelným hříchem, taktéž každou nehodnou komunii, Spasitel je podle slov apostoła Pavla znovu ukřižován, tedy jakoby opět předán smrti.

³ Viz. „Mystické město Boží“, od Marie z Agredy. Svazek II, T.II, B.6, C.10.

Oběť a Poděkování