Hle, srdce, které tak milovalo lidi, že nic nešetřilo, dokonce až k vyčerpání a spotřebování samého sebe, aby dokázalo svou lásku.
(Zjevení Svatému srdci sv. Markétě Marii 16. června 1675)
Volání k utrpení
Sv. Markéta Marie Alakoque (francouzsky: Sv. Marguerite-Marie) se narodila 22. července 1647 v Lauthecourtu v Burgundsku (Francie) do bohaté a náboženské rodiny.
Její volání bylo brzké. V svých pamětech svatá říká, že již jako dítě jí Bůh ukázal „velkou ošklivost hříchu, která mě tak ovládla, že nejmenší vina byla pro mne neunesitelným trápením.“ K tomu se přidala velká touha po modlitbě a pokání spojená s velikou soucítí k potřebným a touhou je pomoci.
Když její otec zemřel brzy, matka Filiberta dala malé Markétě Marii do kláštera chudých klarisek. Procházela tichým klauzurem a pozorovala skromnost a duchovní život sester, cítila volání k řeholnímu životu. Ve věku devíti let přijala první svatou komunii a její touha po modlitbě a soustředění značně vzrostla.
Avšak onemocnění ji těžce postihlo, takže musela vrátit se domů k matce, kde začal obtížný období zkoušek. Nemoc jí trápila čtyři roky a bránila v chodění. Po slibu Panně Marii opět získala zdraví, ale její utrpení pouze změnilo podobu. Matka ji svěřila příbuznému, který spravoval rodinný majetek, a musela se podřídit tomuto nespolečenskému a citlivému příbuznému, který jí dokonce odmítl základní potřeby.
Bůh to dovolil, aby ji zvykl na odřeknutí sebe sama a připravil ji k přijetí volání ke smíření, které mu nabídne později v letech. S příkladnou trpělivostí přijatá, její rané utrpení jí posílilo na cestě svatosti. Ve skutečnosti je umění stát se svátým právě umět dosáhnout konečného cíle života cestou dlouhého a hořkého utrpení.
Už v tomto období svatá obdržela mimořádné mystické milosti. Měla blízký vztah s Ježíšem doprovázený viděními: „Spasitel byl stále přítomen ve tvaru Ukřižovaného nebo Ecce Homo, nesoucí svůj kříž; tento obraz vzbudil ve mně takovou soustrast a lásku k utrpení, že všechna jeho utrpení se mi zdála lehčí, když je srovnávala s touží, kterou cítila trpět, aby se mohla přiznat svému utrpení Ježíši.“ Později řekne: „Bůh mi dal takovou lásku ke kříži, že nemohu žít ani okamžik bez utrpení; ale utrpět v tišině, bez útěchy, odlehčení nebo soustrasti; a umřít s tímto Pánem mé duše pod tíhou všech druhů urážek, ponižení, zapomnění a opovržení.“
Její nevinnost by nás neměla vést k tomu, abychom si mysleli, že byla Margaret Mary od samého počátku dokonalá, neboť někdy je zobrazena jako hloupý a bezmylný panenka v sladkých a nepřesných biografiích. Naopak, současní svědkové popisují živou a ostrou dívku sklonnou k zabavení, lákající životem ve společnosti a hledanou mladíky jako dobrá možná nevěsta. Krátce řečeno, byla to dívka svého času a prostředí se svými chybami, ale také s tajným přáním rostoucím uvnitř ní a rozhodnutím ho dosáhnout, protože ji Providence vybrala pro zvláštní misi.
Viděli její sklon k náboženskému životu, rodina se rozhodla svěřit jí do kláštera ursulinek, kde žila matčina sestřenice, s níž byla velmi blízká. Ale Margaret Mary odmítla a své sestřence odpověděla tak, že odhaluje její velké touhu po dokonalosti: „Kdybych se připojil k vašemu klášteru, udělala bych to z lásky k vám; ale chtěji vstoupit do kláštera bez příbuzných nebo známých, aby jsem byla řeholnicí výhradně pro Boží milost.“ Toto rozhodnutí bylo inspirováno vnitřním hlasem, který varoval: „Nechtěl bych tě tam mít, ale ve svaté Marii,“ jméno kláštera Vizuace nacházejícího se v Paray-le-Monial.
Tak skončila její zkoušková doba: teď mohla stát se řeholnicí vizitací v klášteře, který jí určil Providence. Přijata jako novicka 20. června 1671, oblekla si řádový hábit 25. srpna toho roku a složila své sliby 6. listopadu 1672 ve věku 25 let.
Od boční rány k Božímu srdci
Jako řeholnice se Margaret Mary vážně snažila pokročit v duchovním životě, věříce, že by zklamala svou povolání, kdyby nestalá svatou co nejrychleji. Její statečnost přilákala přízeň Boha, který jí dal slyšet tyto vnitřní slova: „Hledám oběť, která se chce obětovat jako hostie na oltáři pro splnění mých plánů.“ Odpověděla na tento volání a brzy obdržela mnoho velkých mystických milostí.
Tak popisuje první zjevení Spasitele, který ji připravoval na další zjavení: „Jakmile jsem šla modlit se, Ježíš se mi ukázal pokrytý ranami a žádal mě, abych si podívala na ránu v jeho svatém boku: bezdno vykopaná obrovskou šípou lásky…. Toto je příbytek všech těch, kdo ho milují… Ale protože vstup je malý, abychom mohli vstoupit, musíme se stát malými a zbavit se všeho.“ Ukazujíc na své rány, Ježíš řekl tyto tvrdé slova: “Pozri, jakým stavem můj vyvolený lid mě přivedl do toho, oni, kterých jsem určil, aby usmířili spravedlnost, ale místo toho mi tajně pronásledují! Pokud se neobrátí, budu je tvrdě trestat. Uchovávaje své spravedlivé, všechny ostatní obětuju hněvu mého.“
Svatá si prohlédla ránu v boku, ale ještě ne tu v srdci, dosud skrytou uvnitř. To se stalo možným díky čtyřem nebeským zjevením, která obdržela mezi prosincem 1673 a červnem 1675, když byla v uctívání Nejsvětějšího Altáře.
Sliby Svatého Srdce svaté Markétě Marii
Ze všech slibů, které Pán Ježíš Kristus zjevil svaté Markétě Marii Alacoque pro duše oddané jeho Svátému Srdci, hlavní jsou následující:
♥ Budu jim dávat všechny milosti potřebné pro jejich stav v životě.
♥ Budu dávat mír v jejich rodinách.
♥ Utiším je ve všech svých starostech.
♥ Budu jim úkrytem v životě a zvláště při smrti.
♥ Bohatě požehnám všechny jejich podniky.
♥ Hříšníci najdou v mém srdci zdroj a neomezené moře milosti.
♥ Chladné duše se stanou horlivými.
♥ Horlivé duše rychle povstávají k velké dokonalosti.
♥ Požehnám místa, kde bude vystavován a uctíván obraz mého Svátého Srdce.
♥ Dám kněžím moc dotknout se nejtvrdších srdcí.
♥ Ti, kdo šíří tuto úctu, budou mít své jména věčně napsaná v mém Srdci.
♥ V přebytku milosti svého Srdce ti slibuji, že moje všemocné láska udělí všem těm, kdo budou přijímat Svátost o první pátek devět po sobě jdoucích měsíců, milost konečného pokání: neumřou v mé nepřízni a ani bez přijetí svátostí; a moje Srdce bude pro ně spolehlivým úkrytem v tu poslední hodinu.
