Bůh nás všechny miluje

V pozdním šestnáctém a raném sedmnáctém století se v Královském klášteře Neposkvrněného Početí v Quitu, který později stal hlavním městem budoucího Ekvádoru, odehrály mimořádné události. Tam Panna Maria pod zváním Dobré Události (Buen Suceso) zjevil Matce Mariance de Jesús Torres.

V svých zprávách popsal svět, který přišel s krizí víry ve světě, ale také v lůně Církve. Ale jeden z nejpřekvapivějších aspektů je ten zázračného obrazu, sochy, kterou Panna nařídila řeholnici objednat sochu od sebe, která byla nakonec vyryta anděly sami. Tak bylo zdokumentováno. Časopis "Heroldové evangelia" připomíná tuto krásnou příběh:

Panna Maria Dobré Události z Quitu

Obrázek vyrobený anděly

Polnoc. V Královském klášteře Neposkvrněného Početí, Quito, ticho bylo přerušeno dvanácti zvonky hodin, které označovaly začátek dne 2. února 1594. Krátce poté mladá priorka, Matka Mariana de Jesús Torres, vstoupila do kaple.

Se srdcem plným hořkosti šla prosit Božského Vykupitele skrze zastupování Jeho blahoslavené Matky, aby vyřešily problémy, které bránily evangelizaci těchto zemí: špatné příklady dány některými nehodnými kněžími a řeholníky, nepřípustná přemrštěnost církevních a světských úřadů, vše zhoršeno projevy nespokojnosti v jejím vlastním klášteře. Prosklená s čelem na tvrdém kamenitém podlaze, modlila se horlivě, když sladký hlas přerušil její modlitby voláním jména:

— Mariano, moje dceři.

Vstala rychle a viděla před sebou nejkrásnější Pannu, zářivá světlem, držící v levé ruce Ježíška a v pravé hůl z celé polírovaného zlata, ozdobený drahokamy.

— Krásná Paní, kdo jste a co chcete? -ptala se, plná štěstí.

—I jsem Marie Dobré Události, Královna Nebe a Země. Přicházím utěšit tvůj trápící srdce. Držím v pravé ruce hůl, kterou vidíte, protože chci vládnout svému klášteru jako priora a matka.

Rozhovor pokorné řeholnice se nebeským návštěvníkem trval asi dvě hodiny. Když druhá odešla, osvětloval kapli pouze slabý svíce světlo, ale Matka Mariana cítila tak posilně jako ochotná bojovat a utrpět pro lásku k našemu Pánu Ježíši Kristovi.

A nechyběla jí trápení a zkoušky! Pět let později, v ranních hodinách 16. ledna 1599, jevi se jí znovu Blahoslavená Paní, aby ji utěšila. Oznámila jí plány Boží ohledně toho kláštera, udělala jíž prorocké zjevení o budoucnosti Ekvádoru a pronásledování, kterým by tamní náboženské komunity podlehly, a přidala:

— Proto je vůle Mého Nejsvětějšího Syna, aby jsi sama rozkázala vyhotovit sochu mne, jak mě vidíš, a umístila ji na křeslo priorky, abych vládla svému klášteru odtud, držíc v pravici berlu a klíče klauzury jako znamení vlastnictví a autority. V levé ruce budou mít Mého Božského Dítě: první, aby smrtelníci pochopili, že jsem mocná uklidnit boží spravedlnost a získat milost a odpuštění pro každou hříšnou duši, která se ke mně obrací s pokorným srdcem; a druhé, abych své dceři ukázala a darovala jim Mého Nejsvětějšího Syna jako vzor jejich náboženské dokonalosti; přijdou ke mně, aby je vedla k Nimu.

Mniška se zastrčila plachě:

— Ach, kdybych mohla opustit nevděčnou zem a vzlétnout s Tebou do nebe! Ale dovol mi Ti sdělit, že žádný člověk, jakkoli zručný v umění sochařství, nebude moci vyhotovit ze dřeva tvůj okouzlující obraz, jak si od mě přál. Posli pro toho k mému Serafickému Otci, aby tento dílo vyryl z vybraného dřeva, majíc jako pomocníky anděly nebe, neboť by nemohl vysvětlit, a ještě méně vědět a udělit výšku tvého sochařství.

— Nech nic tebe nestrašilo, moje dceři — odpověděla Panna —, postarám se o tvé žádost. Co se týče mé výšky, změř si ji sama serafickým provázkem, který nosíš kolem pasu.

Mladá priorka učinila pokorný námitku:

— Milovaná Panno, moje drahá Matko, smím dotknout se tvého božského čela, když to mohou andělské duchy? Ty jsi živoucí arkou smlouvy mezi chudými smrtelníky a Bohem; a kdyby Ursa padl mrtvý jen proto, že se dotkl svaté Arky, aby ji zabránil spadnout na zem [cf. 2 Sam 6:6-7], jak mnohem víc já, chudá a slabá žena....

— Raduji se nad tvou pokorností a vidím horoucí lásku k své Nebeské Matce, která s tebou mluví; přines a polož do mé pravice svůj provázek, a ty druhým koncem dotkni mých nohou.

Třesouc se radostí, láskou a úctou, učinila mniška to, co jí přikazovala Nejsvětější Marie, a ta pokračovala:

— Tady máš, moje dceři, měru své Nebeské Matky; dávej ji mému služebníku Franciscovi del Castillo, vysvětlujíc mu mé rysy a můj postoj. On vyhotoví zvenčí můj obraz, protože je citlivého svědomí a skrupulózně dodržuje Boží přikázání i církevní; žádný jiný sochař nebude hoden této milosti. Pomáhej mu svými modlitbami a svou pokornou trpělivostí.

V další zjevení, v téže hodině jako předchozí, tedy krátce po dvanáctém úderu půlnoci, Panna Matka Boží předpověděla církvi v Ekvádoru čas neštěstí, kdy se téměř nenajde nevinnost u dětek ani stydlivost u žen. Přidala:

— S tím vším budou trpět vaši nástupci; usmírní boží hněv tím, že se obrátí na Mě pod zváním Dobré události, jejíž obraz vám prosím a přikazuji vyhotovit pro utěšení a podporu mého kláštera i věřících té doby. Tato úcta bude bleskosvod umístěn mezi boží spravedlností a předvádějícím světem. Už dnes, když se rozední, půjdeš a řekneš biskupovi, že vás prosím, aby nechal vyhotovit můj obraz, abych byl umístěn na čele mé komunity, aby plně převzal to, co mi náleží tak mnoha tituly. Posvěti můj obraz posvátným olejem a pojmenuje ho Marií Dobré události Očištění nebo Candelaria (Světlová noc).

A trvala na tom:

— Nyní je nutné, aby jsi poslala vyhotovit co nejrychleji můj svatý obraz, jak mě vidíš, a spěch s jeho umístěním na místo, které ti ukázal.

Pokorná jeptiška opakovala stejnou stydlivou výhradu, kterou udělala před pěti lety:

— Milovaná Panno a drahá Matko mé duše, neviditelný malinký mravenec, který jsi máš před svými očima, nebude schopen popsat uměleci žádnou z vaších krásných rysů, vaší kráse ani váši výšce; nemám slova to vysvětlit a na světě není nikdo schopný vykonat práci, kterou mi od vás požadujete.

Královský klášter Neposkvrněného Početí

— Nedělej si o nic starosti, milá dceři. Dokonalost díla je na mém účtu. Gabriel, Michael a Rafael tajně přejmou zodpovědnost za vyhotovení mého obrazu. Musíš zavolat Francisca del Castillo, který umí umění, aby mu dala stručný popis mojích rysů, přesně tak, jak jsi mě viděla, neboť pro tento účel jsem se ti objevila mnohokrát.

A podruhé Panna Maria jí přikázala změřit svou výšku:

— Co se týče mé výšky, vezmi sem šňůrku, kterou nosíš, a měř mi bez obav, neboť matka jako já je potěšená respektem a pokorou svých dcer.

— Kdo bude držet ji na vaší krásné čele, ozdobené tou krásnou korunou, kterou vám udělila Nejsvětější Trojice? Neodvážím se a nemohu dosáhnout váš výška kvůli své malé postavě.

— Milá dceři, polož jeden konec své šňůrky do mých rukou, a já ji položí na svou čelo, a ty přiloží druhý ke mé pravé noze.

Panna Maria vzala jeden konec šňůrky a položila ho si na čelo, nechala extatickou jeptišku udělat totéž u své pravé nohy. Šňůrka byla trochu krátká, ale zázračně se táhla jako guma, až dosáhla výšky Nebeské Panny.

"Právě dnes, když se zora rozsvítí, půjdeš a mluvit s biskupem," přikázala Panna Maria Matce Marianě. Avšak předvídaje různé překážky, odkládala splnění příkazu, který obdržela. Dvanáct dnů později se jí znovu zjevila, jako vždy zářivá světlem, ale tentokrát mlčící a hleděla na ni s laskavou přísností.

Po uslyšení matčiného varování, následovaném vysvětleními, které rozptýlily všechny její strachy, odpověděla jeptiška:

— Krásná Panno, spravedlivá je Vaše výtka. Prosím o Vaši odpuštění a milost, a slibuji udělat pokání. Dnes mluví s biskupem, aby začal provádět Váš obraz.

Ve skutečnosti ten samý den vysvětlila biskupu Salvadoru de Ribera příkaz obdržený od Královny Nebes. Poslechl vnímavě vyprávění svaté prioressy, zkoušel její objektivitu prostřednictvím mnoha kapciotních otázek a nakonec schválil projekt; dokonce se zavázal pomoci ve všech potřebných věcech pro jeho rychlé uskutečnění.

Potom Matka Mariana spěšila najmout sochaře Francisca del Castillo:

— Vědí, že jste nejprve dobrý katolík a pak zručný sochař, chtěl bych vám svěřit velmi zvláštní práci, která vyžaduje uplatněnou péči: vytvořit obraz Panny Marie, který musí mít nebeské rysy, podobné těm naší Blahoslavené Matky, jež je v Nebi tělem i duchem; dám vám měřidlo, neboť bude mít přesnou postavu naší nebeské Královny.

Francisco del Castillo přijal toto pověření jako výjimečnou milost od Panny Marie a kategoricky odmítl jakékoli odměňování za své služby. Strávil několik dnů hledáním nejlepšího dřeva v Quitu a okolí, a ihned se pustil do práce. Práci vykonával s takovou láskou a cítil takové utěšení, že nemohl zadržet své slzy.

Brzy se našli dobročinní pro tři důležité zlaté díla: klíče, korunu a berlu. Na žádost jeptišek sochař vykonal celou službu ne v jeho dílně, ale na kůru kláštera.

Slavnostní liturgické požehnání svatého obrazu bylo naplánováno na 2. února 1611. Tři týdny před tímto termínem chybělo pouze jedno "malé" detail: udělit tváři barvu hodnou tváře Svaté Panny z Panen. Mistr Del Castillo rozhodl se podniknout poslední výzkum v hledání nejlepších barev; odjel s tímto cílem a slíbil, že bude zpět 16. ledna, aby provedl tu citlivou operaci, bezesporu nejsložitější z jeho prací.

Velká byla očekávání jeptišek, když v úsvitu 16. dne šly do kaple, aby jako obvykle chválily Pannu Marii zpěvem Malého oficia. Když se blížili k kůru, začali slyšet melodické harmonie, které je naplnily emocemi. Vběhli a... o zázrak, nebeské světlo zaplavilo celou místnost, v níž ozývaly se extatické hlasy andělů zpívající hymnus Salve Sancta Parens (Zdrávas Svato Matko).

Potom si uvědomily údivný fakt: obraz byl zázračně dokončen.

Převyšující obdivem, zkoumali to nebeské tvář, od níž vycházely paprsky světla osvětlující celý kostel. Oslavená tím živým světlem, fyzionomie svatého obrazu se jevila jako velkolepá, klidná, sladká, milostivá a přitažlivá, jakoby pozvala své dcery k tomu, aby s důvěrou přistoupily k ní a daly jí radostné a vítací filiální objímání. Tvář Ježíška vyjadřovala lásku a nehu pro ty nevěsty, které tak miloval on i jeho Matka. Ten den všichni pokročili ve duchovním životě a lépe pochopivši své vlastní povolání, začali stále více milovat svého božského manžela a byli oddáni přesné plnění Pravidla a zvláštních povinností.

V určený čas přijel Francisco del Castillo šťastný, že našel výborné barvy pro dokončení sochařské práce. Bez toho, aby mu řekli něco o tom, co se stalo, matka Mariana a některé další jeptišky ho doprovázely na kůr. Nelze popsat překvapení a emoce zbožného umělce.

— Matko, co vidím? Tento krásný obraz není moje dílo. Nevím, co cítí mé srdce, ale toto dílo je andělské. Žádný sochař, jakkoli byl by zručný, nikdy nebude moci napodobit takovou dokonalost a tak výjimečnou krásu.

A řekl to, padl na kolena před svatým obrazem, vyprázdnil své srdce, zaplavené slzami, které mu tekly z očí. Okamžitě se vztyčil, požádal o papír a barvu, aby napsal písemný svědectví, přísahaje, že obraz není jeho dílem, ale andělův, protože byl dokončen jinak než ten, který před šestnácti dny zanechal v horním chóru kláštera. Nikdy neviděl, ani ve Španělsku, ani po celém svém dlouhém životě 67 let takový odtěn kůže.

Nespokojen s tím, okamžitě odešel hledat biskupa, Monsignora Salvadora de Ribera, kterému podrobně vyprávěl o tom, co se stalo, potvrzující, že nic v tomto obraze není dílem jeho rukou: ani sochařská práce, a ještě méně malba a barva kůže.

Tak bylo zdokumentováno, že obraz Panny Marie Dobrého Události byl vytvořen anděly. Panenská Maria splnila doslova slib, který udělala matce Marianě: "Dokonalečnost díla je na můj účet. Gabriel, Michael a Rafael tajně přejmou starost o vyhotovení mé podoby".

Proroctví

I když proroctví, která Panna Maria matce Marianě v následujících letech sdělila, jsou strašná, nikdy nepřestává ukázat své milostivé tvář. Tak se sama definovala jeptišce:

"Jsem mocná utišit Boží Spravedlnost a získávat milost a odpuštění pro každou hříšnou duši, která přichází ke mně s pokorným srdcem."

Protož jsme vždy mohli důvěřovat jí: "Zbožnost Dobrého Události bude Blýskavkou umístěnou mezi Boží Spravedlností a prevarikujícím Světem, aby se strašlivé trestání, které zaslouží, vykládalo na tuto vinnou zem."

A proto: "Ekvádor bude velmi šťastný, když budu známa a uctívána pod touto invokací."

Mariana de Jesús Torres

Proroctví jsou opravdu znepokojující, zvlášť jejich splnění, které sama Panna Maria předpověděla pro dvacáté století.

21. ledna 1610

"Vzplanou se vášně a nastane úplné zkažení mravů. Satan bude vládnout v masonských sektách a hlavně poškodí Dětství. Budiž jim, dětem té doby! Těžko obdrží svátost Křtu a Biřmování. Svátost Smíření přijme jen ten, kdo zůstane ve školách katolických, které se Čert pokusí zničit prostřednictvím oprávněných osob."

Oznámuje také "svatokupectví a profanace Nejsvětějšího Eucharistie" a že "nepřátelé Ježíše Krista, podněcovaní ďáblem, ukradou v městech Posvěcené Hostie s jediným účelem zprofanovat eucharistické druhy. Můj Nejsvětější Syn bude shozen na zem a potlučen nečistými nohama".

Svátost Nemocných pomazání nebude moc brána v úvahu. Mnoho lidí umře bez jejího přijetí.

"(Svátost Manželství) bude napadena a zprofanována ve smyslu tohoto slova. Freemasonry, která tehdy vládne, uvalí nepravé zákony s cílem vymýtit to manželství."

"Svátost Kněžského řádu bude posměšná, utlačována a opovrhovaná. Čert budou pronásledovat služebníky Pána mnoha způsoby a půjde s krutým a jemným lichotkami, aby je odvedl od povolání, zkažící mnoho z nich".

"Bude neomezená luxus, který jako past hříchu jiných dobytí početné marné duše, které se ztratí. V dětích se téměř nenajde žádná nevinnost a v ženách žádný stydlivý pud".

2. února 1610

Panna Maria říká v tento den, že znalost okolností, za nichž byl udělán její obraz, je uložena pro dvacáté století:

"Tehdy bude Církev bojující s hordami masonských sekt." Ekvádor bude "mučen korupcí zvyklostí, neomezeným luxem, bezbožným tiskem a světským vzděláním", a "hríchy nezřídlenosti, rouhání a svatokupectví budou rozšiřovány".

Ukřižovaný Dítě

Na konci roku 1628 se Archanděl sv. Michael zjevil Matce Mariáně, aby jí ukázal na horu Pichincha, kde obalená ve světle viděla kříž, na němž byl Ježíšek přibit bez hřebíků a korunován trním, zatímco říkal, obrácen k hříšnému Lidu: "Již pro tebe nic nemohu udělat, aby mi ukázal svou lásku" (aby si mi ukázala svoji lásku).

2. února 1634

Na tento den Panna Maria oznámí, že Neposkvrněné početí (budou to "chvíle, kdy bude nejvíc pronásledována církev a můj vikář bude ve vězení") a Nanebevzetí budou vyhlášeny za dogmata víry. A sám Ježíš řekne jeptišce: "Tisícrát prokleti nechť jsou heretici a jejich následovníci, kteří zpochybňují tajemství týkající se mne a mé matky!"

Hlavní a boční oltář s Pannou Marií

Významy

V březnu 1634, když matka Mariana modlila, v tabernákulu zhasla světlo. Panna Maria ho znovu rozsvítila a vysvětlila jí různé významy toho, co se právě stalo. Mezi nimi:

• "V těchto zemích se rozšíří různá kacířství a vládnoucí jim bude cenné světlo víry zhasnuto úplným zhroucením mravů."

• "Ve těch časech bude atmosféra nasycena duchem nečistoty, který jako nečištěné moře protéká ulicemi, náměstími a veřejnými prostory s ohromující svobodou, takže téměř nebude na světě panenských duchů."

• "Vzít do držby všechny společenské vrstvy, Sekta (svobodné zednáři) bude mít takovou subtilitu, aby vstoupila do domácností, že ztratí děti a ďábel se radostně nasytí na exkvizitní jemnost duchů dětí."

• "Budou 'lidé, kteří mající velké bohatství budou s lhostejností vidět církev utlačovanou, ctnost pronásledovanou, zlo vítězné, bez svatého využití svého bohatství k ničení zlého a obnově víry.'"

• "Bude strašlivá a hrozivá válka, kde půjde krev národů i cizinců, světských i řádových kněží. Ta noc bude hrůzostrašná, protože lidským očím zlo zdá se vítězné. Tehdy přijde můj čas, kdy v ohromující způsob odtrhnu hrdého a prokletého Satana, položím ho pod své nohy a pohřbí jej do pekelných propastí, nechávaje církev i vlast svobodnou od jeho kruté tyranie."

Smrt a Příčina Kanonizace

Matka Mariana de Jesús de Torres vážně onemocněla na konci roku 1634. Několik týdnů trpěla intenzivními bolestmi, během nichž si stále udržovala duševní klid a vnitřní i vnější radost. V noci 8. prosince, svátku Neposkvrněného početí, zjevil se jí poslední zjev, kde Panna Maria, doprovázená třemi archanděly, kteří vyryli její obraz, opakovala, pro koho je určen většina jejích poselství:

"Ve dvacátém století tato úcta (k Panně Marii Dobré události) bude dělat zázraky v duchovní i světské sféře. Boží vůle totiž je, aby tento zvání a znalost tvého života byly určeny pro to století, kdy budou mravní zhroucení téměř všeobecná a cenné světlo víry bude téměř zhasnuto..."

Ráno 16. ledna 1635 zemřela.

Biskup Pedro de Oviedo, který vládl diecézi od roku 1630 do 1646, schválil úctu k Panně Marii Dobré události. Sám nařídil matce Marianě napsat autobiografii, která je mezi dokumenty sepsanými v roce 1790 františkánským otcem Manuelem de Sousa Pereira, jehož monumentální životopis řeholnice je také hlavním zdrojem, který autentizuje zprávy.

Otec Manuel měl přístup k archívům kláštera a ke jiným biografiím napsaných dalšími františkány blíže k době matky Marianě. Dne 8. srpna 1986, osmdesát let po objevení těla matky Marianě neporušeného, byl zahájen její blahořečenský proces.

Nezničené tělo matky Marianě, které je uchováváno v Monasteriu Neposkvrněného Početí v Quitu

Panna Maria Dobré události (španělsky: Nuestra Señora del Buen Suceso) je katolický mariánský titul ve španělsky mluvících zemích. Často se omylně překládá jako "Panna Maria dobrého úspěchu" kvůli povrchní podobnosti mezi španělským slovem "suceso" (značící "událost") a anglickým falešným příbuzným "success". Vlastním výrazem je fráze "Dobrá událost", která se vztahuje k Ukázání Ježíše a Očistě Marie.