Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Šestá hodina
Od 10 VEČER do 11 VEČER †

Druhá hodina Ježíšova utrpení na hoře Olivetské

Příprava před každou hodinou

Příprava na tři hodiny utrpení na hoře Olivetské v zahradě Getsemanské

Můj Ježíši! Už uplynula jedna hodina od té doby, co jste byli ve zahrádě Getsemanské. Láska převládla nad vším a náhle Vám způsobuje utrpení, jaké Vám v průběhu Vaší nejhořejší Pašije činí služebníci katů.

Můj Ježíši! Vidím Vás kolísat ve Vaších krocích a přesto jdete dál. Řekněte mi, moje největší dobro, kam směřujete své kroky? Ach, chcete hledat své milované učedníky. Doprovázejí Vás, abych Vás podpřel v rucech, když se zmetou.

Můj Ježíši! Čeká Vás další hořká bolest. Učedníci spí. Vy, vždy plný soucitu, jezbudíte a napomenete je otcovskou láskou, aby hlídali a modlili se. Potom se vrátíte do zahrady. Ale nesešte další ránu ve svém srdci, a vidím v ní všechny rány, které duše zasvěcené Bohu Vám způsobují. Místo toho, aby se k Vám připojily, hlídaly a modlily se, opouštějí sebe sama, buď z nedbalosti, nebo protože jsou pokušovány, nebo proto, že nejsou v správném rozpolohení. Když by měli postupovat v lásce a jednotě s Vami, spí, ochladnou a regresují. Jak jsem na Vás slitován, milovník duší! Ach, chtěl bych odčinit za všechny nevděčnost těch, kteří jsou pro Vás tak drazí. Tyto nevěrnosti nejvíce bolestí Vašeho obdivuhodného srdce. Tak velká je hořkost bolesti, že by Vás zdrtila. Ó lásko bez konce! Krev, která vám ve žilách varuje, přemáhá vše a zapomíná na všechno. Vidím Vás ležet na země modlit se. Obětujete sebe sama, odčítáte a snažíte se proslavit Otce za všechny lidi. Také já, můj Ježíši, pokládám se s Vámi na zemi, a v jednotě s Vami chtěl bych udělat to, co Vy děláte. Ale co vidím, můj Ježíši? Vidím Vás nabitý všemi hříchy celého světa. Naše bída, naše slabost, nejvážnější přestupky, nejodvratnější nevděčnost, nejstrašlivější zločiny, nejsilnější krutosti, všechny výbuchy nenávisti, masakr lidí, všechna rouhání, všichni kacíři a schismatikové, skoro celá propast lidské zkaženosti jsou před Vašíma očima, tlačí Vás dolů, drtí Vás a způsobují hluboké rány. A co děláte? Krev, která vám ve žilách varuje láskou, odolává všem těmto přestupkům. Žíly se otevřou, krev vytryskne ven, omočí odevzdání a teče na zem. A dáte krev za urážky, život za smrt.

Má miláčku, jaký stav Vás vidím! Vaše dech je těžký. Moje sladká životě, neodejďte! Zvedněte hlavu od země, která se zčervená Vaší drahou krví. Přijděte do mých náruk a nechte mě zemřít v tomto objímce místo Vás. Ale slyším váš třesoucí se, téměř mrtvý hlas prosící: "Můj Otče, jestliže je možno, nechť tento kalich odejde od Mě. Ale ne moje vůle, ale Tvoje buď ztotožněna!" Poprvé jste tak mluvil. Vaše hlas probodá mé srdce jako meč. Všechny urážky vaších stvoření přicházejí před Vašíma očima. To Fiat! (Buď ztotožněno!), které má být životem každého člověka, vidím téměř všichni odmítat. Místo života najdou smrt. A Vy, kdo chcete dát život všem synům lidí a učinit slavnou odškodnění Otci za urážky těch, kteří se vyhýbají Jeho vůli a ztrácí se, třikrát opakujete: "Otče, jestliže je možno, nechť tento kalich odejde od Mě! (Kalich je opravdu hořký.) Ale ne moje vůle, ale Tvoje buď ztotožněna!" Když to říkáte, můj největší dobrý, přemáhá Vás taková hořkost bolesti, že Vás vede k extrému, dává Vám smrtelné strachy a dá Vám dojem, že chcete vydýchnout svůj poslední dech. Ježíši, má lásko! Také já chtěl bych se s Vámi spojit, trpět a odčinit za všechny nedbalosti a hříchy spáchané proti Vaší nejposvátnější vůli. Modlím se, abych splnil Vaši nejposvětější vůli ve všem. Nechť bude Vaše vůle vzduchem, kterým dýchám, tlukotem mého srdce, mou myšlenkou, mojim životem a triumfem v mé smrti.

Můj Ježíši, ne, nemusíš umřít! Kam jdu bez Tebe? Kdo bude mým oporou v budoucnu? Vše by pro mě skončilo. Ne, nepustiť mě z Tvojích rukou, držiť mě u sebe. Nebude momentu, který mě oddělí od Tebe. Ať Ti ulžím bolest, za Tebe zaplatím a s Tobou trpím za všechny, neboť hříchy každého druhu na Tebe těžce tlačí a ohrožují Tě zničit. Klaním se před Tvým svatým hlavou, má lásko. Vidím všechna zlá myšlení, jejich strašlivé ošklivosti, které vidíš. Každý z nich je trn, který Ti bodne do hlavy bolestivě. Tvoji služebníci ti jenom nakladou na hlavu korunu z trní. Ale kolik hrozných korun tlačí zlá myšlení všech lidí na Tvou milovanou hlavu? ... Už krvácí ze všech Tvojích končetin, teče Ti z čela, z vlasů a z celého těla. Jak se mnou soucítíš, ó Ježíši! Chtěl bych ti také nakládat na hlavu koruny, ale koruny slávy. Nabízím Ti myšlenky svatých andělů i Tvoje vlastní sváté myšlení, aby Ti ukázala svou soucitnost, ulžila bolest a zaplatila za všechny lidi.

Ježíši, ve Tvých milostivých očích vidím všechna zlá pohledy lidí, kteří na Tvé tvář prolévají krev slzami. Soucítím s Tobou a chtěl bych Ti potěšit oči ukázáním jim všem radostí, které lze najít v nebi i na zemi ve spojení se láskou Tvého srdce. Ježíši, nejvyšší dobro! Nakloněn k Tebe, slyším ozvěnu hrozných rouhání, volání po pomstě a urážky. Nebyla by žádná hlasitost, která by v Tvojích čistých uších nenalezla svůj odzvuk. Ó nesytá lásko! Soucítím s Tobou a chtěl bych Ti utěšit nechat všechny harmonie nebe, sladký hlas Tvého Matky, horoucí vzdechy lásky Marie Magdalény i všech Božích milujících duší zaznít v Tvojích uších.

Můj životu, horkě bych políbil Tvou nejsvátější tvář, jejíž krása nemá rovnocenného; tu tvář, kterou andělé touží vidět pro svou krásu, která je jimi okouzlena. A přesto Tvoji služebníci tuto tvář plivají, dávají jí facky a mluví ji do pat. Můj milý, jaká drzost! Chtěl bych zakřičet, aby se rozprchnuli. Soucítím s Tobou. Abych Ti zaplatil za tyto urážky, jdu k Nejsvětější Trojici prosit o lásku Otce a Ducha Svatého, milost Tvého nebeského Matky a její hluboké uctívání. Nabízím Ti vše to, abyš zaplatil za ponížení, která utrpěla Tvoje nejsvátější tvář. Soucítím s Tobou pro hořkost, kterou máš v ústách. Strašlivá kletby, opilec a choutka jídla, nestydaté řeči, špatně provedené modlitby, zkázné učení – vše to zlo, které člověk vytváří svým jazykem, je příčinou toho. Soucítím s Tobou a chtěl bych Ti dát na chutná ústa nabídkou chvál andělů a poučných řečí dobrých křesťanů, kteří svatě užívají svého jazyka.

Můj prokloněný Ježíši! Vidím Tvé krk omotaný provazy a řetězy, které připravují na Tebe hříšná přilnutí lidí. Soucítím s Tobou. Abych Ti vztyčil, nabízím Ti jako obětní dar nezdržitelné svazky, který spojuje Osoby Nejsvětější Trojice. Účastí se tohoto společenství, táhnu k Tebě ruce, aby jsem pro Tvůj krk vytvářel řetězy lásky. Tak chtěl bych rozvolnit řetěze hříšného přilnutí, které Tebe jako by dusily. Abych Ti dal útěchu, těsně Tebe tlačím k svému srdci.

Ježíši, síle Božská! Vidím Tvé ramena roztrhána. Maso visí v kouscích kvůli potížem a špatným příkladům lidí. Soucit s Tebou mám a nabízím Ti Tvůj nejposvátnější příklad, příklad Tvé královské Matky a ten všech svatých pro Tvoji obnovenou sílu. Chtěl bych také vyléčit všechny rány na Tvých ramenou, uzavřít do nich všechny duše vytržené z Tvého Srdce hříchy urážek, aby rozbité tělo Tvé lidství bylo znovu uzdraveno.

Můj nešťastný Ježíši! Vidím Tvoje hrudi bolestivě prohloubené chladností, lhostejností a nevděčností lidí, kteří se nedostávají k Tvém milosti. Soucit s Tebou mám. Abych Ti utěšil, nabízím Ti vzájemnou lásku Otce a Ducha Svatého, plné souhlasu Tří Božských Osob. Chtěl bych se ponořit do Tvé lásky, dát Ti spokojenost tím, že zabráním lidem v činění nových hříchů, které Tebe raní jako šipy. Na druhou stranu chtěl bych je zranit šipy Tvé lásky, aby již neodvážili urazovat Tebe. Chtěl bych vrátit Tvoji vlastní lásku zpět do Tvé hrudi, abys byl posílen a povznesen.

Můj Ježíši, políbím Tvé tvůrčí ruce a cítím, jak všechny špatné činy stvoření je probodávají jako hřeby. Ale ne třemi hřeby jako na kříži, ale tak mnoha hřeby, kolik lidí činí špatná díla. Soucit s Tebou mám. Abych Ti utěšil, nabízím Ti všechny svaté skutky lidských bytostí a statečnost mučedníků, jimiž dali svou krev a život z lásky k Tebe. Chtěl bych Ti také nabídnout všechna dobrá díla jako oběť, aby odnesly početné hřeby špatných skutků.

Ježíši, políbím Tvé svaté nohy, které neustále získávají duše. V nich chceš uzavřít všechny kroky dětí lidí, ale vidíš mnoho z nich utíkající od Tebe a chceš je zastavit. S každým jejich krokem, který je vede ke zlému, cítíš hřeb do sebe zabodávat. A chceš použít tyto hřeby, aby je připoutal k Tvém lásce. Můj Bože a největší dobro! Soucit s Tebou mám. Abych Ti utěšil v Tvé bolesti a pro Tvoje úsilí o připoutání lidí k Tvém lásce, nabízím Ti kroky všech dobrých řeholníků a všem zbožným duším, kteří dávají své životy za zachránění duchů.

Ježíši, stále trpíš smrtelnou bolestí ne kvůli utrpením, které Ti činí Židé, ale kvůli těm, které způsobují hříchy lidí. V těchto hodinách chceš dát první místo lásce, druhé místo hříchům, za něž uděláš pokání a uspokojení, proslavit Otce a usmiřit Boží spravedlnost; třetí místo Židům. Tak ukazuješ, že Trpění, které Ti činí Židé, není nic jiného než představení dvojité bolestné Pašije, kterou láska a hřích Tebe trápí. Tak vidím v Tvém srdci: kopí lásky a kopí hříchu. Nyní čekáš na třetí, oštěp Židů. Tvé srdce, přemáhající láskou, trpí svými násilnými pohyby, neviděním své lásky a požárnou touhou, která chce dát život každému srdci. Zde v Tvém srdci cítíš nejostřejší všechny utrpení, které Ti způsobují stvoření. S jejich špatnými sklony, neuspořádanými přáním a hanebnými touhami hledají jinou lásku než Tvoji.

Ježíši, jak bolestivě trpíš! Vidím Tebe blíž k omdlení, ponořeného v moři lidské zlosti. Cítím hluboký soucit s Tebou a chtěl bych sladit hořkost Tvé třikrát probodnuté hrudi nabídkou blaženosti věčného života, sladké lásky Tvém Matky Marie a všech pravých milenců v obětnické mísce.

Můj Ježíši, nechť můj chudý srdce přijme život z Tvého Srdce, aby žilo jenom se Tvým Srdcem. Ať jsem vždy připraven(a) Ti nabídnout odpočinek, utěšení, smír a nepřetržitý akt lásky za každé urážky, které trpíš.

Rozjímání a cvičení

od sv. otce Annibaleho Di Francia

Ve druhé hodině v Getsemanské zahradě se před Ježíšem objevují všechny hříchy všech dob, minulých, současných a budoucích, a on si na sebe vzal všechny tyto hříchy, aby dával Otci plnou Slávu. Takže Ježíš Kristus vykoupil, modlil se a cítěl ve svém Srdci všechny náše nálady bez toho, abychom kdy přestali modlit se. A my—modlíme se vždycky, jakékoliv nálady jsme? Dáváme Ježíši bolesti naší duše jako odškodnění a úlevu, aby nás dokonalě napodobil uvnitř sebe, myslící si, že každá náš nálada je bolestí Ježíša?

Až jako bolest Ježíši ji musíme položit kolem něho, abychom ho soucítěli a ulevili mu. A pokud to bude možné, řekneme mu: „Trpěl jsi příliš mnoho. Odpočni si, a my budeme trpět místo tebe.”

Ztrácíme odhodlání nebo zůstaneme u nohou Ježíše s odvahou, dávajíce mu vše, co trpíme, aby Ježíš v nás našel svou vlastní lidskost? To znamená, že jsme pro Ježíše jeho Lidská Podstata? Co udělala lidská podstata Ježíši? Oslavila svého Otce, vykoupila a prosila o spásu duší. A my—zda uzavíráme v sobě tyto tři záměry Ježíšovy ve všem, co děláme, abychom mohli říct: „Uzavřeli jsme v sobě celou lidskou podstatu Ježíše Krista?”

Až v našich chvílech tmy položíme záměr nechat světlo pravdy svítit v ostatních? A když se modlíme s horlivostí, položíme-li záměr roztát led na mnoha srdečných, které jsou tvrdé ve hříchu?

Můj Ježíši, abych ti soucítěl a ulevil od úplného vyčerpání, v němž se nacházíš, vznesu se k nebi a uděluji si svou vlastní Božství; položením ho kolem tebe chtěji odsunout všechny urážky stvoření. Chtějí Ti nabídnout Tvoji Krásu, aby sesunula ošklivost hříchu; Tvou Posvátnost, aby se odstranila hrůza všech těch duší, které ti dávají odpudívat, protože jsou mrtvé v milosti; Tvůj Mír, aby odsunul rozepře, vzpoury a nepokoje všech stvoření. Tvoje Harmonie chtějí ulevit tvému sluchu od vlny mnoha zlých hlasů. Můj Ježíši, záměrím Ti nabídnout tolik Božských aktů smírnosti, kolik urážek na tebe útočí, téměř chtěje ti dát smrt. A záměrím Ti dávat Život s Tvými vlastními Akty. Potom, ó můj Ježíši, chtějí hnout vlnu své Božství nad všechny stvoření, aby při tvém Božském doteku již neodvážili tebe urážet.¹

Pouze takto, ó Ježíši, budu moci Ti nabídnout soucit za všechny urážky, které od stvoření přijímáš.

Ó Ježíši, sladká moje Životě, ať se vždy vznesou mé modlitby a bolesti k nebi, aby na všech dešťem svítlo Milosti a abych si absorboval Tvoj vlastní život.

¹ Poznejte unikátní a obrazný styl duše poustevníka, která se zdá být proměněna v to, na co zaměřuje svou pozornost, a shrnuje své myšlenky do odvážného obrazu: Chtěl bych nechat vlnu z moře Vaší božské podstaty přelít nad všechny lidi. Tím chce říct: Chtěl bych nechat svůj hlas zaznít hlučně, aby všichni lidé pochopili, že jsi Ty Věčný a Nesmrtelný, komu patří jediná čest, láska a sláva: Ty, můj Ježíši, který ve své nekonečné lásce přijal na sebe naše hříchy a jako Božský člověk byl schopen nabídnout uspokojení, které odpovídá božské spravedlnosti.

Modlitba děkování po každé svaté hodině na Olivové hoře

Oběť a děkování