Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Sedmá hodina
Od 11 VEČER do půlnoci †

Třetí hodina Ježíšova utrpení na hoře Olivetské

Příprava před každou hodinou

Příprava na tři hodiny utrpení v zahradě Getsemanské

Ježíši, moje sladká dobrota! Moje srdce se lámá. Dívám se a vidím, že stále trpíte. Krev teče z Vašeho těla v takových množstvích, že je země pokryta krví. Ó mé lásko! Mé srdce se rozbije, když Vás vidím tak slabého a vyčerpáného. Vaše milá tvář a ruce Tvého Stvořitele, které spočívají na zemi, jsou mokré krví. Zdá se mi, že chcete poslat proudy krve za proudy urážek, které lidé Vám poslali, aby tyto urážky byly ponořeny do Vaší krve a abyste každému dítěti člověka udělili odpuštění. Vstaň, můj Ježíši, je to příliš mnoho, že trpíte; stačí pro Vaši lásku. Ale když se zdá, že mé Ježíši umře ve své krvi, láska mu dává nový život. Vidím ho hnout. Teď vstává, pokryt prachem a krví. Snaží se jít, náročně si táhne.

Moje sladká živo! Povol mi Vás podpřít svými pažemi. Chcete se vrátit k Vaším milým učedníkům? Jak velký je váš bolest, když zjistíte, že opět spí! Hovoříte chvílivě a slabým hlasem: "Moji děti, neuspívejte! Moje hodina přišla. Nevidíte, v jakém stavu jsem? Ó stůjte u mě a nezanechte mne v hodinách extrémního utrpení."

Ježíši, stal jste se tak nepoznatelným, že Vaši učedníci Vás bez milosti a laskavosti Vašeho hlasu nezpoznaly. Po tom, co jim řekli, aby hlídali a modlili se, vrátíte se do zahrady, ale s novou ranou v srdci. Vidím tam zánik těch duší, které, navzdory Vaším milostem, dárkům a milostem, zapomínají na Vaši lásku a Vaše dárek v noci zkoušky, padnou do duchovního spánku a tak ztrácejí duchovní bdělost a vytrvalost v modlitbě.

Můj Ježíši! Jednou co viděl Jste Vás a ochutnal sladkosti zvláštních milostí, potřebuje se velká statečnost odolávat, když si uvědomí, že je zbaven Vašich darů. Proto modlím se za ty duše, jejichž neobratnost, lhostejnost a urážky na Vaše Srdce jsou nejhořší, aby Vás obklopily svou milostí a zastavili je v krokách, pokud udělají i jen malý krok, který by Vám mohl být nepříjemný, abyste neztratili duchovní vytrvalost v modlitbě.

Můj Ježíši! Vracíš se do zahrady a zvedáš svou tvář, mokrou krví, k nebi a třikrát říkáš: “Otče, jestli je možno, nechť tento kalich od Mě odejde!”

Potom, můj sladký Dobro, slyším Tebe volat: "Milí apoštolové, nezanechte Mě samotného v tomto strašném utrpení. Vytvořte kolem Mě věnec a utěšte Mě svou láskou a společností!"

Můj Ježíši! Kdo by Tebe mohl odolat v této krajní potřebě! Jaké srdce by bylo tak tvrdé, aby se nerozlomilo při zřetelu na Tebe, promáčeného utrpením a okoupaného krví? Kdo by nesplakal hořké slzy nad Tými bolestnými sténáními, hledající úlevu a sílu! Ale utěš se, můj Ježíši! Už vidím anděla poslaného Otcem, který Ti dá podporu a sílu, aby ses, osvobozený z tohoto stavu smrtelného strachu, moh podat sebe Židům. A zatímco mluvíš s andělem, procházím nebe i zem. Dej mi, abych vzal krví, kterou prolil na Olivové hoře, aby ji dal všem lidem jako záruku jejich spásy a přinesl Ti jejich náklonnosti, kroky a všechny jejich díla v návratu.

Nebeská Matko Marie! Ježíš touží po utěšení. Nejlepší utěšením, které mu můžeme dát, je přivést duše k Němu. Marii Magdalénu, doprovázej nás. Vy svatí anděli, přijďte a uvidějte, jak se má s Ježíšem. Chce utěšení od každého; tak velká je jeho znechucení, že nikoho neodmítá.

Můj Ježíši! Jak chutnáš na neslýchaně hořkou číši, kterou Ti připravil Otec, cituji, jak se stále více vytrácíš v vzdechách a sténáních a říkáš téměř zadušeným hlasem: "Vy duše, vy duše, o přijďte a povstaňte mne, zaujměte své místo v mé lidskosti. Můj touha je po vás, má vidění je pro vás. Nebuďte hluchí na můj hlas, nefrustrujte moje horoucí přání, mou krev, mou lásku, mé utrpení. Přijďte, duše, přijďte!"

Nejbolestnější Ježíši! Každý vzdech a každé přání je ránou pro moje srdce, které nenachází klid. Tak nechť bude Tvoje krev mým vlastním, Tvá vůle, Tvůj horoucí duševní zármutek, Tvá láska. Jak procházím nebem i zemí, budu hledat všechny duše, nabídnout jim Tvoji krev jako záruku jejich spásy a přivést je k Tobě, aby změkčily nadbytek Tvé lásky a osladily hořkou bitternost Tvého strachu ze smrti. Během toho mě doprovázej svým pohledem.

Máma, přicházím k Tobě, protože Ježíš touží po duších pro své utěšení. Dej mi svou mateřskou ruku. Spolu cestujeme celý svět v hledání duchů a zapečetíme je v krvi Ježíše sklony, přání, myšlenky, díla, všechny impulzy a pohyby lidí. Vkládáme do jejich duší plameny Jeho srdce, aby se mu vzdali. Tak zapečatěni jeho kreví a proměněni jeho plamény, chceme vést duše k Ježíši, abychom zmírnili utrpení hořké strachu ze smrti.

Můj anděl strážný, jdi napřed a připrav duše, které mají přijmout tuto krev, aby nekapka zůstala bez bohatého účinku.

Máma, rychle! Pojďme, neboť už vidím pohled Ježíšův nás sledující, slyším jeho opakované vzdechy, které by měly podněcovat k urychlení naší práce.

Když učiníme své první kroky, Matko, přicházíme k dveřím domů, kde leží nemocní. Kolik bolavých končetin! A kolik nemocných lidí proklíná pod intenzitou svého bolesti a chtějí si vzít vlastní životy! Jiní jsou opuštěni všemi a nemají nikoho, kdo by jim nabídl i jen slovo útěchy nebo pomoc, kterou potřebují. Proto proklínají a ztrácejí naději.

O Matko, slyším v duchu sténání Ježíše, který vidí svou lásku k práci, aby duše trpěly jenom proto, aby se podobaly jemu samému, proměnena na urážky. Ach, nechť jim dáme jeho krev, aby byla pro jejich spásu a s jeho světlem nechť nemocní pochopí hodnotu utrpení a podobnost k Kristovi, kterou tak získávají. A ty, moje Matko, přiblíž se jím. Jako milující matka dotkněte se svých bolestivých ran svými požehnanýma rukama. Utiš jejich bolesti, vezměte je do svých náruk a vylej z svého srdce proudy milosti nad jejich utrpení. Spolupracujte s opuštěnými, utěšte trpící, kteří potřebují nezbytné prostředky, probuděte velkodušné duše, které přinášejí pomoc těm, kdo trpí pod tíhou velké agonie, aby posilněni znovu vytrvali s velikou trpezlivostí na to, co jim Ježíš ukládá.

Pojďme dále a vstupujte do komnat umírajících. Matko, jaký strašný pohled! Kolik duší je připraveno spadnout do pekla! Kolik z nich po životě plném hříchu chtějí dát poslední bolest tomu božskému srdci, které bylo tak často probodnuto a korunovat svůj poslední dech činem zoufalství! Kolik zlých duchů obklopuje lůžko umírajících a snaží se v nich vyvolat strach a hrůzu před spravedlivým soudcem, čímž je vedou k peklu. Chtějí vypustit své pekelné plameny a omotat jimi umírajícího, nechávají místo pro naději.

Jiní, stále svázaní se statky země, nemohou najít v sobě sílu udělat poslední krok z času do věčnosti. O Matko, jsou v extrémním utrpení a velké potřebě pomoci. Nevidíte, jak třesou, jak se krčí v agonii svých smrtících konvulsí a prosí o pomoc a milost? Země už zmizela z jejich zraku, ale ty, svatá Matko, polož své matčiny ruce na jejich ledově chladné čely a přijmi jejich poslední dech. Pokud dáváme krev Ježíše každému umírajícímu, rozprášíme zlé duchy a umožníme těm, kdo se s smrtí bojují, přijmout poslední svátosti a tak zemřít dobrým a svatým smrtí. Utěšte je strachem Ježíše před smrtí, jeho slzami a ranami. Roztříštějme pouta, která je stále vázají, aby všichni slyšeli slovo odpuštění. Vdýchněme do nich důvěru, aby se vrhli do náruk Ježíše. Když Vašemu Ježíši soudí, najde je zbarvené jeho kreví, objímá je v svých náruzích a uděluje odpuštění všem.

Pojďme dále, Matko! Tvůj pohled milostivě sleduje zem a hýbe se k soucitům při vidění takových mnoha chudých lidí, kteří potřebují tuto krev. Moje Matko, cítím povzbuzení vizi Ježíše, aby jsme spěchali, protože žádá po duších. Slyším jeho sténání hluboko ve svém srdci, které chce říct mi: “Moje dceru, pomoz mi, dej mi duše!”

Ale hleďte, Matko, jak je země plná duší, které jsou na pokraji spádu do hříchu. Ježíš praská v slzách při vidění své kreve znovu poskvrňované. Jen zázrak by mohl zabránit těmto lidem ve spadnutí. Tak jim dáváme krev Ježíše, aby nalezli v něm sílu a milost, aby již nepadali zpět do hříchu.

Jednou krok dále, Matko! Pohleď na duše, které již padly do hříchu a hledají ruku, která je povznese. Ježíš miluje tyto duše. Ale na ně dívá s třesem, protože je vidí znečištěné, a jeho strach ze smrti roste. Nechť i my je požehnáme krví Ježíšovou, abychom jim mohli podat ruku, která je povznese.

Vidíte, Matko, jak tyto duše potřebují krev Ježíšovu, duše mrtvé pro věčný život. Ó jak žalostný je jejich stav! Nebo pohled na ně s bolestivými slzami, země na ně dívá se s hrůzou. Matko, krev Ježíšova obsahuje život milosti; nechť jim ji dáme. Dotknouce se jej, vstanou znovu, ještě krásnější než byli předtím, a získájí úsměv od nebe i země.

Pojďme dále, matko! Pohleď tu jsou duše označené znakem odmítnutí; duše hříšící a utíkající před Ježíšem, urážející jej a pochybující o jeho odpuštění. Jsou to noví Judové rozptýleni po celé zemi a probodávají srdce, které trpí tak hořkou bolestí. Nechť i my jim nabídneme krev Ježíšovu, aby vymazala znak odmítnutí a na nich otiskla znak spásy, vkládající do jejich srdcí takovou důvěru a lásku po své vině, že se vrhnou k nohám Ježíšovým a objímají je, nikdy je nepuště.

Vidíte tu také duše šíleně běžící ke svému zániku. Nikdo je nezastavuje v jejich běhu. Nechť vylijeme krev Ježíšovu před ně, aby se dotknuvši jej a jeho světla, na prosbu jeho hlasu, ještě stáhli zpět a vydali se cestou spásy.

Pojďme dále, matko! Tady vidíš dobré, nevinné duše, v nichž se Ježíši líbí a nachází svůj odpočinek ve světě stvoření. Ale zloději je všemi druhy lstivosti svádějí a dávají jim mnoho trápení. Chtějí jich okrást o nevinu, aby přeměnili Ježíšovu radost a odpočinek na hořkou smutek. Jde to tak, jako by neměli jiný cíl než stále bolestivě ranit Božské srdce. Pojďme jejich nevinu zapečetit a obklopit kreví Ježíšovou. Ať je ochrannou bariérou, kterou žádná vina nepromůže. Nechť tato krev rozpráší všechny ty, kteří chtějí tyto duše znečistit, a nechť zůstávají čisté a nezranitelné, aby Ježíš v nich našel svůj odpočinok, byl s nimi spokojený a ze lásky k nim se dal smilovat nad tak mnoha jinými chudými lidskými dětmi. Má matko, pojďme tyto duše ponořit do krve Ježíšovy a znovu a znova je spojit se svatou vůlí Boží. Pojďme je položit do jeho náručí a svázat s Jeho Srdcem řetězy Jeho Lásky, aby sladkými byly hořkou bolest Jeho smrtelného trápení. Slyšíš to, matko, jak tato krev stále volá po jiných duších? Pojďme spěchat do říší kacířů a nevěrných. Jaké bolesti necítí Ježíš zde! On, který chce život všech, nenachází ani jeden čin lásky v návratu, není ani svými stvořeními poznán. Ať to pochopí, matko, že mají duši. Otevři jim království nebeské. Pojďme jich dát krev Beránka Božího, aby rozptýlila tmu nevědomosti a kacířství. Ano, pojďme je všechny ponořit do krve Ježíšovy a zase je přivedeme k Němu jako sirotky a vyhnance, kteří nyní najdou svého Otce. Takto se Ježíš upevní v své hořké agonii. Ježíši zdá se, že ještě není spokojený s tím. Stále touží po jiných duších. Ježíš vidí umírající v království kacířů a nevěrných ohrožené, aby je vytrhli z jeho náručí a spadly do pekla. Tyto duše již odcházejí, jejich pád do propasti je blízko. Nikdo tam není, kdo by je zachránil. Čas je krátký, poslední okamžik tísní, určitě zahynou.

Ne, matko, krev Ježíšova nebude prolita nadarmo. Proto se spěcháme k nim hned, vylije tuto krev na jejich hlavy, aby jim sloužila jako křest a v nich rozžehnula víru, naději a lásku. Buď blízko nich, matko, doplň vše, čeho jim chybí, ano, nechť tě uvidí. Ježíšova krása svítí na tvém obličeji. Tvůj způsob jednání je podobný jeho. Když ti budou dívat, určitě poznají Ježíše. Nechť odpočívají v tvém mateřském srdci. Vylej do nich život Ježíšův, který vlastníš. Řekni jim, že ty jako jejich matka chceš, aby byli štěstí na nebi. Když budou vydechnout své duše, vezmi je do svých náručí a pak nechť přejdou k Ježíši. Pokud Ježíš podle zákonů své spravedlnosti nepřijme, připomínej mu lásku, kterou jim svěřil pod křížem. Tvrdě pros za své materské práva a nebude moci odolat tvým milostivým prosbám. Pokud uspokojí tvé srdce, splní i svoje horoucí přání.

Teď tedy, Matko, vezmeme Křest Krista a dáme ho všem: utlačeným, aby byli posíleni; chudým, aby s pokorou nesli utrpení své chudoby; zkoušeným, aby zvítězili; nevěřícím, aby v nich vítězila ctnost víry; rouhačům, aby proměnili své kletby na slova požehnání; kněžím, aby si uvědomili svou vysokou úlohu a byli hodní služebníci Ježíšovi. Okapte jejich rty jeho krví, aby nikdy neřekli slovo, které nebude chválit Boha. Dotkněte se jejich nohou, aby je láska inspirovala a hledali duše, kterým by vedli k Ježíši. Dáme také toto krv království vládcům národů, aby byli mezi sebou sjednoceni a projevovali soucit a milost ke svým poddaným.

Nyní vstupujeme na místo očisty. Chudé duše sténají a žádají tuto krv pro své osvobození. Neuslyšíš, Matko, jejich vzdechy a vyjádření jejich lásky? Nevidíš, jak trpí, protože jsou stále přitahovány k nejvyššímu dobru? Vídáš také, jak Ježíš sám chtěje je co nejdříve očistit, aby měli být s ním. Přitahuje je svou láskou a oni odpovídají neustálým zvyšováním své lásky k němu. Jsou v jeho přítomnosti, ale ještě nemohou snést čistotu božského pohledu. Proto jsou donuceni ustoupit a znovu se ponořit do plamenů.

Matko, sestupujme do této hluboké temnice a necháme Kristovu krv pro chudé duše tekou dolů. Přineseme jim světlo, uhasíme jejich touhu po lásce, uhasíme oheň, v němž hoří, a očistíme je od svých skvrn. Potom, osvobozeni od svého trápení, poleťou do náručí nejvyššího dobru. Tuto krv dáš zvláště těm duším, které jsou nejvíce opuštěny, aby v ní našly to prostřednictví, kterého jim lidé odmítají. Ať tato krv je spásou pro všechny chudé duše. Ať všichni najdou odpočinek a osvobození díky této Krvi. Ukáž se jako Královna na tomto místě bídy a sténání. Prostrej své matčí ruce všem. Vyber jeden po druhém z těchto mstících plamenů a nech všechny poleťou k nebi.

Matko, dej tuto krv i mně. Víš, jak moc ji potřebuju. Matčím rukama okapej celé moje bytí krví Syna Božího, očisti mě od svých skvrn, uzdrav rány mé duše a obohati mou chudobu. Nech Kristova krv cirkuluje v mých žilách a vrát mi jeho božské život. Sestupuj do mojeho srdce, proměň ho ve srdce Tvého Syna. Dej mu takovou krásu, aby Ježíš našel všechny své touhy uspokojené ve mně. Nakonec, Matko, vstoupme do nebeských oblastí a nabídneme tuto Krv všem svatým, všem andělům, aby z ní čerpali větší slávu, vyjádřili vděčnost a modlili se za nás, aby i my mohli dosáhnout k nim díky Krvi Vykupitele.

Jakožto jsme tuto krv přinesli všem obyvatelům nebe, země a ohně, neseme ji zpět k Ježíši. Vyjděte s námi, andělé a svatí! Ó, Ježíš se vzdechuje po duších, chce je všechny vstoupit do své lidství, aby jim dal záchranné plody jeho krve. Shromáždějme se všichni kolem něj. Vstane a najde sebe kompenzovaného za hořkou agonii, kterou vytrpěl.

Nyní, svatá Matko, povolajme všechny prvky a bezrozumné stvoření, aby Ježíši společně s ním byli, aby všichni mu dávali slávu.

Slunce svý světlem, přijď osvětlit tmu této noci a tak ji udělat přátelskou pro Ježíše! Vy hvězdy se svými zářivými paprsky, sestupte z nebe a dějte útěchu svému Stvořiteli! Vy oceány přijděte osvěžit Ježíše! On je náš Stvořitel, náš život, naše vše. Přijďte mu dávat odpočinek, klanět se jemu jako našemu nejvyššímu Pánu. Ale ach, Ježíš nehledá světlo, hvězdy, květy, ptáky, prvky, on hledá duše!

Můj sladký dobrý! Nyní jsou tu všichni: blízko Tebe je Tvá milovaná Matka; odpočívej v jejích náručí. Ale i ona nachází útěchu, když Ti se přitiskne k srdci, neboť i ona trpěla Tvou bolestivou strach z smrti. Zde je také Marie Magdaléna, zde je Marta, zde jsou Božím láskou plné duše všech století. O přijmi všechny, Ježíši, děj všem slovo odpuštění a lásky, ano, posilni je v lásce, aby žádná duše neutekla Ti. Ale zdá se mi, že chceš říct: "Dítě, kolik duší mi silou uteče a vrhne se do věčné zkázy. Jak by mohla být utěšena můj bolest, když miluji jednu jedinou duši stejně jako všechny společně?"

Spasitel v agonii! Zdá se mi, že Ti život vyhasíná. Již slyším Tvý obtížné dechy, Tvé krásné oči tmavnou, jakoby smrt přicházela, všechny Tvý končetiny jsou bez síly a zdá se mi, že již nedýcháš. Ó, mé srdce chce vytrhnout z hrudi. Dotknu se Tebe a najdu Ti ledově studený, téměř neukazující žádné znamení života. Moje smutná matko, vy andělé nebeské, přijďte a plačte pro Ježíše. Ale nepřejte si od mě, abych bez něho dále žila. Ne, nemohu. Volám: „Ježíši, Ježíši, můj život, nedýchni!“ A již slyším hluk Tvých nepřátel, kteří přicházejí, abys byli chycen. Kdo Ti bude bránit v tom stavu? Ale náhle ožíváš jako ten, kdo vstává z mrtvých, díváš se na mě a říkáš: "Má duše, jsi to ty? Viděla jsi mé trápení a strachy smrti, které jsem vytrpěl? Věž nyní, že v hodinách nejhořších strachu ze smrti v Olivové hoři uzavřel každý život lidí ve mně, vytrpěl všechny jejich utrpení i smrt. Ale všem jsem dal život. Skrze mou agonii vzal na sebe jejich. Hořkost mé smrti se změní v zdroj sladké a života pro ně. Jak drahé jsou mi duše! Aby alespoň zaplatily za mě! Viděla jsi, má dceři, že když jsem téměř umíral, začal jsem znovu dýchat. To byla smrt lidí, jejichž strach cítím ve mně."

Můj Ježíši! Když jsi také chtěl zpečetit svůj život a mou smrt v Tobě, prosím Tebe skrze tuto hořkou strachu ze smrti, aby ses i ve chvíli mé smrti postavil vedle mě. Dal jsem Ti své srdce jako místo odpočinku, moje ruce jako oporu, celé svoje bytí k Tvému rozporu. Ó, jak rád se vzdám do rukou Tvých nepřátel, abych mohl zemřít za Tebe. Přijď, život mého srdce, v tu rozhodující chvíli, abys mi vrácil to, co jsem Ti dal: Tvé společenství, aby mě radovalo, Tvoje srdce jako moje lože smrti, Tvý ruce, aby mě podpíraly, Tvůj obtížný dech, aby ulevil mému při umírání, abych dýchal pouze v Tobě. Tvůj dech, jak čistý vzduch, osvobodí mě od každé skvrny a umožní mi vstoupit do věčné blahoslavenosti.

Ještě více, můj Ježíši! Pak daj duši mé Tvoji nejposvátnější lidství, aby když na mě pohlednul, viděl v mně svůj obraz. Nyní nic nebudu mít, co by potřebovalo opravy. Okropíš mě svou krví, oblečeš bílým oděvem své Nejposvětější Vůle a ozdobíš mě svou Láskou. Kdybys duši mé konečně dal poslední polibek, necháš mne vzlétnout do nebe. Ale co si přál jsem pro sebe, udělaj také všem těm, kdož jsou v posledních chvílích života. Nechte je všechny objímat Tebe láskou a dají duše jejich polibek sjednocení s Tobou. Zachraň je bez výjimky a nechť žádná duše nezahyne.

Můj trpící dobře! Nabízím Ti tuto hodinu na památku Tvého utrpení a smrti, aby se rozzbrojila spravedlivá hněv Boha kvůli mnoha hříchům; pro vítězství církve, pro obrat všech hříšníků, pro mír národů, zvlášť náše vlasti, pro naši posvěcení a jako vykupující oběti za trpící duše v očistci.

Už vidím Tvoje nepřátele přicházet. Chceš mne nechat, aby jsi šel je potkat. Ježíši, dej mi nabídnout Ti celou laskavost Tvého Matky v uspokojení pro ten zrádný polibek, který Juda tiskne na Tvoje svaté rty. Nech mě utřít Tvé tvář, pokrytou krví, jak je posvátná a ošklivá od líbání a skvrnovaná slinami. Držím se Tebe pevně. Nebudu Ti ublížit, budu tě následovat. Ale požehněj mi a stůj vedle mě. Amen.

Rozjímání a cvičení

od sv. otce Annibaleho Di Francia

V této třetí hodině v Gethsemanské zahradě prosil Ježíš o pomoc z nebe; a jeho bolesti byly tak velké, že žádal i po útěše svých učedníků. A my—zdaždy se obracíme k nebi za pomocí při jakémkoli bolestivém okamžiku? A pokud se obrátíme také ke stvořeným bytostem, činíme to s řádkem a

s těmi, kdo nás mohou utěšit svatě? Jsme alespoň smířeni, pokud neobdržíme ty útěchy, které jsme očekávaly, používajíce lhostejnost stvořených bytostí, aby se více vzdali do náručí Ježíše? Ježíše utěšil anděl. A my—můžeme říci, že jsme andělem Ježíše, zdržujícím se kolem Nějho, abychom ho utěšili a podíleli na jeho horkosti? Nicméně, abychom byli jako pravý anděl pro Ježíše, je nutné přijmout utrpení od něj poslaná, tedy jako Božská Utrpení. Teprve tehdy smějme sám sebe utěšit Boha tak zneklidněného. Jinak, pokud bereme bolesti lidsky, nemůžeme je použít k útěše tohoto Muže-Boha a proto nebudeme jeho andělové.

V bolestech, které Ježíš posílá nám, zdá se, že nás poslal kalich, do něhož musíme položit plod těch bolesti. A tyto bolesti, trpěné s láskou a smířením, promění se v nejsladší nektar pro Ježíše. V každé bolesti řekneme: „Ježíši nás volá kolem sebe, abychom byli jeho anděl. Chce naše útěchy, a proto nám dělá podíl na svých bolesti.”

Má lásko Ježíši, v mých bolestech hledám Tvé srdce k odpočinku, a ve Tvých bolestech chci Ti poskytnout úkryt se svými bolesti, aby jsme si je vzájemně vyměnili, abych byl tvým utěšujícím anděl.

Modlitba děkování po každé Svaté hodině na Olivové hoře

Oběť a děkování