Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Osmnáctá hodina
Od 10 do 11 ODP. †

Ježíš si vzal kříž na rameno. Chůze na Kalvárii. Ježíš pod křížem padá a je zbaven svých oděvů

Příprava před každou hodinou

Můj Ježíši, nekonečná lásko! Vidím, že si nebereš žádný odpočinutí, a cítím Tvé touhu po lásce a Tvůj bolest. Tvůj srdce silně bije, a každým tlukotem vnímám jeho utrpení, zuřivost a výbuchy své lásky. Protože nemůžeš zadržet oheň, který Tě spálí, stává se pro Tebe mučením. Vzdechuješ, a každým vzdechem slyším slovo “ kříž” vyjít z Tvých rtů. A “kříž” opakovaně každou kapku Tvé krve , “kříž” je vyřčen všemi Tvými utrpeními, v nichž jsi ponořen jako v moři bez břehů. Nyní voláš: “Ó milá a toužená kříži, jen ty ušetříš mé děti, v tobě spojím celou svou lásku”.

Ježíši je podruhé korunován trnovým věncem

Zatímco Ti mučitelé nechají vrátit se do soudní síně a sundávají Tebe purpurovou roucho, aby Ti dali zpět Tvůj oděv. Ale jaký bolest! Smrt by byla pro mě sladší než vidět Tebe tak strašlivě trápit. Plášť se zaplete do trnitého věnce a přilne k němu. S neuvěřitelnou krutostí Ti nyní strhávají jak věnec, tak plášť. Při tomto krutém činu mnoho trní praská a zůstává v Tvé hlavě.

Krev se stéká dolů a Tvůj bolest je tak intenzivní, že vzdechuješ. Ale pomocníci neberejí ohled na Tvoje utrpení. Oblečou Ti oděv, znovu položí věnec na hlavu a natlačí ho tak pevně, že trny pronikají do Tvojích očí a uší opět. Nebylo žádné místo na Tvé hlavě, které by necítilo bodnutí trnů. Pod těmito bezcitnými rukama kolísáš a třeseš se od hlavy k patám, ano, Tvé utrpení Ti přivádí blízkosti smrti. Díváš se na mě matným pohledem v krvavých očích a prosíš o pomoc při tomto těžkém utrpení.

Můj Ježíši, Král Bolestný!¹ Dej mi držet Tebe a nech si odpočinout na mém srdci. Jak bych rád ukradl oheň lásky, který Tebe spálí, aby jsem zničil Tvé nepřátele do popela a uvolnil Tě. Ale Ty to nechceš, protože Touha po kříži stále roste a chceš se na něm obětovat okamžitě, i pro své mučitele. Když nyní odpočíváš na mém srdci, mluvíš ke mně:

"Můj dítě, nechť z Mě láska vytryskne a za těch, kteří dělají dobro, ale hanbí Mě, se mnou smíří. Židé mi opět oblekli na sebe jenom proto, aby mě ještě více pohanili mezi lidmi a přesvědčili je o tom, že jsem opravdu přestupník. Zřejmě to bylo dobré skutky, ale v úmyslu i samém sobě zlé. Ó, jak mnoho lidí dělá dobrou věc, spravuje nebo přijímá svaté svátosti, ale s lidskými, někdy dokonce zlými úmysly. A dobro, které se činí ze zlého úmyslu, vede k ztuhnutí srdcí. Proto chci být korunován podruhé ještě větší bolestí než poprvé,² aby se změkčilo ztuhnutí lidských srdcí a přitáhlo je ke mně svými trny. Má dcero! Tento druhý korunování je pro Mě ještě bolestijší. Zdá se mi, jako by byla moje hlava pohřbena v trnech. Každým pohybem, který udělám, a každou ranou, kterou dostanu, musím utrpět kruté útrpy smrti. Takto chci smířit zlost, která leží ve všem hanopisu Boha; smířit se s těmi, kteří, jakkoli je stav jejich duší, místo toho, aby si mysleli na svou posvěcení, žijí pouze v rozptylu, odmítají mé milosti a tak mi dávají cítit ještě krutější trny. Nebývá pro Mě nic jiného než vzdychnout, prolévat krevní slzy a toužit po jejich spáse."

"Ó, já dělám všecko, abych miloval lidi, a oni dělají všecko, abych mě hanebili. A ty mne alespoň neopouštíš v mé trápení a moji smír."

Ježíš si vzal kříž na rameno

Můj zneuživaný Ježíši! Smířím se s tebou, trpím s tebou. Teď vidím, že tvoji nepřátelé tě tahají dolů po schodech, kde lidé na tebe čekají plní hněvu a lákavosti. Násilníci už přinášejí kříž, který si tak dlouho vyžaduješ a na něj díváte se s láskou. S rozhodnutými kroky jdeš k němu, objímáš ho a políbíš. Tvé celé lidství třese radostí. Opakovaně se na něj díváš a měří jeho délku a šířku. Už určuješ podíl v něm, který jsi dal všem lidem, podíl dostatečný k tomu, aby je svázal s Božstvím pomocí svazku mystického manželství a udělali je dědici království nebeského. Teď už nemůžeš utajit lásku, kterou miluješ duše. Proto políbíš kříž znovu, když mluvíš:

"Žádaný kříž! Nakonec ti můžu objímat. Ty jsi touhou Mého srdce, mučednictvím Mé lásky. Dlouho jsme čekali, zatímco jsem vždy směřoval své kroky k tobě. Svatý kříži! Ty jsi cílem Mých touh, závěr Mé cesty zde na zemi. Do tebe kládám celé svoje bytí, do tebe všechny mé děti. Budete jejich životem, světlem, obranou, ochranou, silou a oporou ve všem a povedeš je vítězně na nebesa."

Jak mluvíte takhle, můj Ježíši, dovolujete si položit kříž na ramena. Je ještě příliš lehký pro Vaší lásku, ale k jeho váze se přidává ta náše obrovská vina hříchu, jak dalece a široce dosahují nebe. Vy, můj dobrý pod její vahou, cítíte odpuzení tak mnoha urážkami. Vaše duše třese při pohledu na ně, protože musí snést trest za každé jednotlivé vinění hříchu. Vaší svatost se odpíná od jejich ošklivosti. Protož kolísáte, když si kládete kříž na ramena, padáte do smutku a smrtelný pot z těla vám teče.

Ó, můj milý! Nemohu se rozhodnout opustit Vás samého. Proto chci sdílet břemeno kříže s Vámi. Abych ulehčil břemeni vinění hříchu, objímám Vaše nohy. Ve jménu všech lidí chtěji Vám dát lásku pro každého, kdo Vás nelíbí, úctu pro ty, kteří Vás zanedbávají, chválu, děkování a poslušnost za všechny. Slavně vyznávám, že za každou urážku, kterou trpíte, mám záměr se celým srdcem nabídnout Vám, abych udělal odškodnění, provádět čin ctnosti proti urážkám a utěšit Vás svými neustálými činami lásky.

Ale protože si uvědomuji, že jsem příliš chudý, potřebuju Vás, abych mohl nabídnout Vám pravé odškodnění. Proto se spojují s Vaší lidstvem, mé myšlenky s Vámi, abych dostal stačit pro své zlé myšlenky a ty všech lidí. Spojuji své oči s Vámi, abych vykoupil zlý pohled, svůj ústa s Váma, abych vykoupil blasfémie a neuctivé řeč, mé srdce s Vaším, abych usmířil všechny zlé úmysly, touhy a sklony. Krátce řečeno: Chci odškodnit za vše, pro co Váš nejsvatější lidství vykupuje, v jednotě s Vaší bezmeznou láskou ke všem dětem lidí a všech dobrých věcí, které jim činíte neomezeným měřítkem.

Ale chci se sjednotit se svou božstvem, ponořit toto nicotu mé do jeho bezdna a tak vám vše dát. Dávám Vám Vaši lásku, abyste omladili svou hořkost, dávám Vám své srdce, aby jste byli nevinní z chladnosti, nevděčnosti a malé lásky lidí, stejně jako za to, že nesledují vaše nápady. Dávám Vám věčné harmonie, které leží v Vašem božství, abyste se cítili dobře, když musíte poslouchat kletby a proklety, jež zneklidňují vzduch. Dávám Vám vaši krásu, aby jste odvrácili svůj pohled od ošklivosti našich duší, když jsou poskvrněny vinností hříchu, Vaši čistotu jako náhradu za nedostatek dobrého mínění, za špínu a zkaženost, kterou vidíte ve tak mnoha duchovních. Dávám Vám také vaši nekonečnost jako dar, aby jste měli útěchu pro nedostatek porozumění, že duše se dobrovolně omezují, aby vám neudělaly místo. Dávám Vám zář Vašeho srdce jako dar, aby spálilo všechny hříchy a zapálilo všechna srdce, aby všichni milovali Vás a nikdo Vás nebyl urážen. Krátce řečeno: dávám Vám vše, co jste, abychom Vám nabídli nekonečné uspokojení a věčný, nezměřitelný, nekonečný lásku.

Můj nejtrpělivější Ježíši! Vidím Tebe, jak děláš první kroky pod obrovským břemenem kříže. Sjednotuji své kroky s tvými. Když jsi slabý a vyčerpán, chceš padnout, budu stát vedle tebe, povznesu tě a položí svůj krk pod kříž, aby sdílel jeho břemeno s Tebou. Ó neodmítni mě, přijmi mě jako věrného společníka! Ježíši, díváš se na mne a uvědomuju si, že jsi za ty, kteří nesnou svůj kříž bez vzdání, ale s kletbami a výbuchy hněvu, kteří si bere vlastní život nebo zabíjejí ostatní.

Ježíš padá pod křížem poprvé

A prosíte za všechny, aby milovali a vzdali se kříži, který na nich tlačí. Vaše bolest je tak velká, že jste ztraceni pod břemenem kříže. Nejdříve uděláte několik kroků, než padnete na zem a narazíte do kamenů. Trny se ještě hlouběji zabodnou do vaší hlavy, všechny Vaše rány jsou roztrženy a znovu krvácí. Když nemáte sílu vstát, divocí strážci se snaží vás postavit na nohy kopnutím a bítím. Moje lásko ležící na zemi! Nech mě ti pomoci vzpřimnout se, abych mohl vysušit tvou krev a pokájet s Tebou za ty, kteří hříší ze neznalosti, slabosti a nedostatku síly. Prosím Vás, aby jste těmto duchům udělili pomoc Vaše milosti, aby mohli vstát z svého pádu.

Ježíš se setkává s matkou

Můj Ježíši, nyní se podařilo tvojim pachatelům postavit Tebe na nohy. Jakkoliv kocháš, slyším tvůj záchvatný dech. Tvůj srdeční tep je divoce a nové bolesti jej probodávají. Pohybuješ hlavou, aby ses zbavil krve, kterou máš v očích, a okolo se díváš plný strachu. Ach, já to vše pochopil. Tvá matka, která vyrazila hledat Tebe jako plačící holubička, chce Ti říct poslední slovo, přijmout Tvůj poslední pohled. A cítíš její bolest, cítíš jejích srdeční trhliny v Tvojem srdci, které je raněno láskou k ní a k Tobě. Už vidíš, jak se prochází davem, aby Tebe viděla za každou cenu, objala Ti a dala poslední rozloučení. Ale bolest zdržuje Tvoje kroky, když ji uvidíš, bledou jako smrt, všechny Tvého utrpení v ní oživující silou lásky. Jestliže ještě žije, je to zázrak Tvé všemohoucí moci. Jde Ti vstříc, ale téměř nemáte možnost si vzájemně podívat do očích. Ó bolest roztrhávající srdce! Vojáci poznají Tvou snahu. Předtlačováním a tlakem zabraňují matce a synovi v setkání na rozloučenou.

Ježíš padá pod kříž potřetí

Smutek obou stran nad touto bezcitností je tak velký, že se Tvá matka ztuhne a hrozí, že podlehne síle své bolesti. Nicméně věrný žák Jan a božské ženy stojí u ní, když padáš pod kříž znovu. Potom Tvá bolestná matka v duchu udělá to, co nemůže v realitě kvůli tomu, že jí je zabráněno. Udělá vůli Věčného svým vlastním, zapojuje se do všech Tvojích utrpení a plní všechny povinnosti matky. Laskavě Ti dotýká, posilňuje Tebe, snaží se uklidnit Tvou bolest a vylévá bálsam své bolesti láskou do Tvojích ran.

Sjednocuji se s Tvojí bolestnou matkou, činím všechny Tvého utrpení svými vlastními, chtěla bych zastoupit místo Tvé matky každou kapku krve, kterou proliješ, každé ráně, která Ti bolelí. V jednotě s Tobou a Tvojí Matkou chci odčinit všechny hříšné setkání i ty lidi, kteří nevyhýbají příležitostem ke hřechu nebo, pokud je nemohou vyhnout, podlehávají pokušením k hřechu.

Padá potřetí pod kříž a vypustíš vzdechy. Ačkoliv vojáci obávají se, že zemřeš pod tíhou tak mnoha mučení a kvůli nadměrné ztrátě krve, po mnohých úsilích se jim podaří postavit Tebe na nohy bičením a kopáním. Tak odčiníš opakované padání do hřechu, odčiníš těžké hříchy spáchané všemi vrstvami lidstva, přimlouváš se za tvrdohlavé hřešníky a proléváš krevní slzy, aby se obrátili.

Rána na Ježíšově rameni

Má bolestná lásko! Jak Tebe sleduji v Tvojích skutcích odčinitelství, uvědomuji si, že již dlouho nesneseš těžký břemen kříže. Celý Tvůj tvar už třese. Trny se stále hlouběji zabíjejí do Tvé hlavy kvůli neustálým úderům a tlakům. Kříž Ti se zaryvá do ramene pro svou váhu, vytvoří ránu tak hlubokou, že jsou vidět holé kosti, a při každém kroku si myslím, že umřeš spíše než pokračuješ. Jenom Tvoje láska, která může vše, Ti dává sílu. Skrze Tvou svatou ránu na rameni odčiníš skryté hříchy, které kvůli tomu, že za ně není udělána žádná satisfakce, jen zvyšují hořkost Tvého utrpení. Můj Ježíši, povol mi položit své rameno pod kříž a dát Ti úlevu a nabídnout Ti satisfakci za všechny skryté hříchy.

Simon Kyrenejský pomáhá Ježíšovi nést kříž

Boje se, že bys podlehla břemeni kříže, nucí tvé stoupence Simona z Kyreny nést kříž za tebe. Neochotně a ne ze lásky, jen donuceně a bouřlivě ti pomáhá. V tvém srdci slyšíš ozvěnu všech stížností těch, kdo trpí bez poddajnosti, se zlostí, vzpourou a opovržení trápěními. Ale co nejvíce raní tvé srdeční je uvědomování toho, že i duše zasvěcené Bohu, které voláš za společníky a utěšitele v tvém utrpení, od tebe utečou. Když ti je trpětím přitahuješ k sobě, vyklouzávají z tvojích nárukví, hledají zemské potěšení a nechávají tě trpět sám/a.

Můj Ježíši! Když jsem se tebou smírněji, prosím tě, abys mě objal v tvojích náručí tak pevně, aby nebylo žádného tvého utrpení, ve kterém bych neúčastnil/a. Abych se skrze ně proměnil/a v tebe a dával/a ti útěchu za to, že tě opouští takové množství duší.

Veronika podává Ježíši utěrku

Můj bolestný Ježíši! Klopýtáš se s obtížemi, skloněný nízkou. Najednou vidím, že stojíš a okolo sebe díváš. Co je to? Ach, je Veronica, která odvážně a bez strachu očišťuje tvé krvavé obličeje, a ty ho utíráš plátnem jako znamení své radosti. Můj velikoduchý Ježíši, i já chtěla bych tě očistit, ale ne plátnem, nýbrž nabídnout se ti, vznést tebe, vstoupit do tvého vnitřního bytí a dávat ti tlukot po tluku srdce, dech po dechu, sklon po sklonu, touhu po touze. Chtěla bych vstoupit do tvého myslu, ponořit všechny tyto tlukoty srdce, dechy, sklony a touhy do nezměrnosti tvé vůle a rozmnožit tyto skutky do nekonečna. Rád/a bych vytvořil/a moře každého lidského tluku srdce, aby žádný nenašel ozvěnu v tvojím srdci, který nebyl vyroben z lásky k tobě, a tak ulevit od všech hořkostí tvých vnitřních utrpení. Chtěl/a bych vytvořit moře všech lidských sklonů a touh, aby se vzdálily všechny špatné sklony a touhy, které by mohly tvé srdeční nejmenšími způsobem smutnit. Také chtěla bych tvořit moře každého lidského dechu a myšlenky, abych odhnala každý dech a myšlenku, která by tě mohla v nejmenším způsobu znepříjemnit³. Budu dobře hlídat, můj Ježíši, aby ti nic neklamalo více a aby se k tvojím vnitřním utrpením nepřidávaly žádné další. Můj Ježíši, učin, abych celým svým vnitřkem ponořil/a se do nezměrnosti tvého božského bytí. Takto najdu dost lásky a silnou vůli, aby nebylo žádného hříšného lásky nebo vůle, které by pronikly do mého vnitřního bytí a mohly tě znepříjemnit.

Můj Ježíši, abych byl jistý sám sebe, prosím Tebe, aby ses tvé myšlenky, tvá vůle, tvé přání a tvé sklony zpečetil svými myšlenkami, svou vůlí, svým přáním a svými sklonami, aby tak byly oživeny pouze Tobou. Můj Ježíši, ponořuji se do nezměrnosti Tvé vůle. Učiniv ji vlastní, chtějí usmířit všechny lidi a zpečetit všechny duše v všemohoucnosti Tvé vůle. Ježíši, teď už mi zůstává jenom moje krev. Chtěl bych i tu prolit jako bolest uklidňující mast na tvá rány, aby ses mohl obnovit a uzdravit ze všech svých trápení. Chci také nechat všechny své myšlenky sklouzávat do srdce každého hříšníka, abych ho nepřetržitě napomínal, pokud se odváží Tebe urazit. Kromě toho prosím Tebe hlasem tvé krve, aby se všechny duše vzdaly moci méch nuzných modliteb. Pak budu schopný přivést je všechny k tvému srdci. Ještě jednu milost od Tebe žádám, můj Ježíši. V všem, co vidím, dotýkám a cítím, nechť vždycky Tebe vidím, dotykám se Tebe, cítil jsem. Nechť je tvá nejposvátnější podoba a tvé nejposvětější jméno vytištěny na každém atomu mé nuzné bytosti.

Zatímco ti, kdo Tebe nenávidí, s zlem v očích sledují dotyčný čin Veroniky, znovu Tebe udeří a pohnou Tebe na cestě dopředu.

Ježíš utěšuje pláčící ženy

Po několika krocích se zastavíte opět. Ačkoli tvé utrpení ti těžce leží, láska netrpělivě stojí. Když vidí zbožné ženy plakat pro Tebe a tvé utrpení, zapomeneš na sebe a utěší je slovy:

“Dcery Jeruzaléma, nepláčte mne, ale plačte nad sebou samými a vaši dětmi!”

Jaký vznešený učení, ó můj Ježíši, a jak milé jsou tvá slova! S Tebou odčítám nedostatek lásky. Proto tě prosím o milost zapomenout na sebe úplně, abych si pamatoval jenom Tebe samého.

Ježíš padne potřetí pod křížem

Když ti, kdo Tebe nenávidí, slyší mluvit, rozzuří se. Tahají Tebe dopředu a zpět za provazy a pohnou Tebe tak rychle vpřed, že padneš na zem znovu a udeříš si kolena o kameny. Váha kříže se stává pro Tebe mučením. Je to jako kdybys byl blízko smrti. Tvůj obličej dotýká země a tvůj ústa jsou červená krví. Ó nechť Tebe zvednu a umyju tvé obličeje vlastními rukama. Ale ti, kdo Tebe nenávidí, chtějí Tebe postavit na nohy, tahají Tebe za provazy a vlasy a kopnou Tebe, ale marně. Jaká agonie, můj Ježíši, mé srdce se bolestivě lámá. Teď ti pomocníci táhneš na Kalvárii. Na cestě tam odčítáš hříchy duší zasvěcených Tobě. Těžko leží na tobě. Jakkoliv se snažíš chodit rovně, neuspějete. Kopnutý a táhnutý pryč, nakonec dorazíte na Kalvárii, zanechávajíce stopy své cenné krve všude kolem.

Ježíši je svlečen ze svých šatů a korunován trním potřetí

Nová mučení čekají tebe tam. Vojáci Tebe znovu svléknou, strhávají ti od těla oblek a korunu z hlavy. Ó, sténáš při tomto hrubém zacházení. S korunou si také strhnout trny a s tvými šaty si strhnete kusy tvé bolavé kůže, která byla přilepena na. Rány se znovu otevřou, krev kapá na zem, a tvůj útrp je tak velký, že vypadáš více mrtvý než živý.

Ale nikdo se nesmiluje, moje největší dobro! Naopak s zvířecí zuří vloží korunu na Tvoji hlavu znovu a rozdrtnou ji údery. Bolest, kterou cítíš, je tak strašná, že jen andělé by mohli vyjádřit, co trpíš. Zadrhávají se a odvrátí oči od Tebe, „andělé míru pláčou“ (Ž 33:7).

Můj Ježíši v rouchu! Nech mě Tebe ohřát, nebo vidím, že třeseš se a chladný pot Ti pokrývá tělo. Jak rád bych dal svůj život a svou krev místo Tvého, který pro nás všechny proléváš, aby nám dával život.

Nyní na mě hledíš matnými, polozhasnutými očima. Cítím, jako bys ke mně mluvil:

"Moje dítě, jaké duše mi stojí! Toto je místo, kde čekám na všechny, abych je zachránil; kde chci odčinit hříchy těch, kdo se sklánějí pod zvířetem a jsou tak tvrdohlavě oddáni svým hříchům, že již nemohou žít, pokud mě neurážejí. Jejich rozum je oslepený a hřeší jako šílenci. Když mi trhají od těla roucho, odčínám za ty, kdo nosí nádherné oblečení a bezostyšné šaty, odčínám za hříchy proti čistotě a za ty, kteří jsou tak přivázáni ke bohatství, slávě a potěše, že z nich dělají bohů svého srdce.

Ano, každý z těchto hříchů mě nechává cítit smrt. Pokud nezahynu, je to proto, že vůle Věčného Otce ještě nedeterminovala okamžik mého úmrtí pro nyní."

Můj Ježíši odhalený, když s Tebou činím odpovědnost, prosím Tebe, abyš mě zbavil všech zemských sklonů a neumožnil žádnému hříšnému sklonu vstoupit do mého srdce. Strážej ho, obklop jej svými utrpeními jako plotem a naplň jej svou láskou. Ať je můj život nic jiného než opakování Tvého života. Tak potvrď svůj odkaz svým požehnáním, požehnej mi ze všech sil svého srdce a dej mi sílu svědčit o Tvé bolestivé ukřižování, abych byl vždy připevněn k kříži s Tobou.

Rozjímání a Cvičení

od sv. otce Annibaleho Di Francia

Ježíš nese Kříž. Láska Ježíše k kříži, Jeho nesmírný zármutek zemřít na něm pro spásu duší, jsou obrovské! A my—milujeme utrpení jako Ježíš? Můžeme říci, že náši srdeční tlukoty odzvukují jeho Božským srdcem a také prosím o svůj kříž?!

Když trpíme, máme záměr stát se společníky Ježíše, aby ho ulevili od tíže svého Kříže? Jak jej doprovázíme?

A když přijímá urážky, jsme vždy připravení mu dát naše malé utrpení jako úlevu pro jeho bolesti?

V práci, modlitbě a když cítíme těžkost svého utrpení pod tíhou vnitřních bolestí, necháme-li naše bolesti letět k Ježíši, které jako závoj vysouší jeho pot a rozveselí ho, dělajíce jeho tíživost náš vlastní?

Všichni: O můj Ježíši, volaj mě vždy být blízko Tebe a zůstaň vždy u mě, abych Tebe vždy utěšil svými bolestmi.

¹ Izajáš 53:2 popisuje utrpení Spasitele strašlivými slovy: „Není u něho žádná krása ani vzhled; neviděli jsme ho, abychom se k němu tázali. Opovržený, od Boha opuštěný muž bolestí a známo s trápením, jeho tvář byla skryta před námi jako by byl bez cti.“

² S odstraněním purpurového plášťe muži také strhli trnovou korunu z hlavy Ježíše, ale později ji s ještě větší bolestí vložili zpět na svou oběť.

³ Vize má shromáždit vše ne dokonalé, všechno hříšné, jako by to bylo moře, aby se drželo pod kontrolou, stejně jako moře drží své vody pod kontrolou, aby zlo již nedosáhlo Ježíše.

Oběť a Poděkování