Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Dvacátá třetí hodina
Od 15 do 16 HOD †

Probodnutí Ježíšova boku kopím. Seslání z kříže

Příprava před každou hodinou

Můj odcházející Spasitel! Přirozenost vydala bolestivý křik při tvém odejití a oplakávala tvé bolestné umření, poznávaje tě jako svého Stvořitele.¹ Andělé se tisícovkami a tisícovkami shlukují kolem tvého kříže, oplakávají tvoji smrt, uctívají tě jako pravého Boha a doprovází tě do očísta, kde posvěcuješ nepočty duší, které na tvé příchozí čekaly staletí a tisíciletí.

Můj Ježíši! Nemohu se od kříže oddálit, nemám dost tvé svaté rány políbat, které mi s naléhavou elokvencí vyprávějí, jak mě miloval. Když vidím tvý zmrzačený trup, rány tak hluboké, že leží na lůně kosti, ó, pak si myslím, že musím zemřít. Chci tvé rány umýt svými slzami, chci tě milovat tak hluboce, aby moje láska je uzdravila a obnovila tvou lidskost, která se stala úplně nepoznatelná, do jejího přirozeného krásy. Chci darovat svou krev, abych naplnil tvé vyčerpané žíly a zavolal tě zpět k životu.

Můj Ježíši, co láska nedokáže! Láska je životem. Chci ti dát život svou láskou. Ale pokud má mám není dostatečná, tak mi dej tvoji lásku, s níž mohu vše udělat. Určitě budu schopna dáti život tvé nejposvátnější lidskosti.

Můj sladký Ježíši! I po své smrti chceš mi ukázat, dokonce dokázat, že mě miluješ a připravil jsi pro mne místo útočiště v tvém Srdci. Přichází voják, který na rozkaz vyšší mocnosti chtějí ověřit tvoji smrt. Otvírá ti bok kopím, zanechává hlubokou ránu a probodá tě do srdce. Ty, má lásko, vyčerpáváš poslední kapky krve a vody, které ještě obsahuje tvé milující srdce. Ó, co neříká tato rána, kterou otevřela láska! I když se ti uzavřel ústa, tvě srdce stále mluví, a mluví ke mně:

"Můj dítě, když jsem se vzdal všeho, chtěl jsem otevřít místo útočiště v svém Srdci pro všechny duše prostřednictvím této ostruhy. Toto otevřené srdce bude volat všem bez přestávky: 'Pojď ke mně, když chceš být spasen.' V tomto Srdci najdeš svatost a staneš se svátým, v něm útěchu v trápení, sílu ve slabosti, pokoj v pochybnostech a společenství v opuštění. Ty duše, které touží po lásce ke mně, pokud opravdu chcete milovat mě, tak pojďte a zůstaňte v tomto mém Srdci. Zde najdete pravou lásku ke mně, zářivé plameny, které vas zapálí a úplně spotřebují. Vše má svůj střed v tomto srdci. Zde jsou mé svátosti, zde je môj církev, zde je puls jejího života a život všech duší.' V tomto Srdci cítím také posvěcení své Církve, útoky jejích nepřátel, šípy, které ji zasahují, trápení mých dětí, která jsou potlačována. Ano, není žádné urážku, kterou by toto mé Srdce necítilo. Proto, môj dítě, nechť je tvůj život v tomto mém Srdci, obhajuj mě, odčiněj za mne a vedej mě k nim."

Má lásko! Pokud tě ostruha ranila Tvé srdce pro mě, tak prosím, abys i ty zranil mé Srdce, mé sklony, mé přání a celé moje bytí svými vlastními rukama. Nechť v mně není nic, co by nebylo zraněno tvou láskou. Spojuji to, co trpím, s obrovskými utrpeními naší drahé Matky Marie, která, když viděla Tvé Srdce probodnuté, byla blízko smrti bolestí a láskou.

Můj Ježíši, v tomto probodeném Tvém Srdci najdu svůj život. Vše, co potřebuju, abych mohl pracovat, vezmu z tohoto srdce. Pak mé myšlenky již nebudou samy o sobě platné, a i když přijdou, udělám je svými vlastními. Moje vlastní vůle také nebude sama o sobě platná, a i když se probudí, budu se držet Tvé. Moje vlastní láska zemře. Pokud se znovu projeví, vezmu si Tvou lásku. Ježíši, celý tvůj život je můj život. To je tvoje vůle, a to je moje vůle.

Sestoupení z kříže

Můj Ježíši, který zemřel ve smrti! Vidím, že učedníci spěchají, aby tě sesunuli z kříže. Josef z Arimatie a Nikodemus, kteří se od té doby skrývali, chtějí ti udělit čestný pohřeb, plný statečnosti a bez strachu před lidmi. Proto vezmou kladivo a kleště, aby splnili svaté, ale tak smutné úkoly rozvázání tě z kříže, zatímco Tvá Matka, probodnutá bolestí, roztahuje své ruce, abys se mohl usadit na jejím klíně.

Můj Ježíši! Když tě rozvazují z kříže, chtěl bych také pomoci tvým učedníkům a držet Tvé svaté tělo. S Tvou svátou Matkou ti budu uctívat, ukázat ti nehnutnost mé lásky a pak se uzavřít v Tvém srdci, aby jsem jej již nikdy opustil.

Rozjímání a cvičení

od sv. otce Annibaleho Di Francia

Po jeho smrti chtěl Ježíš, aby jej pro lásku k nám probodla kopí. A my—necháme se v každém ohledu ranit Láskou Ježíše; nebo necháme spíše, aby nás ranila láska stvoření, potěšení a přilnutí ke sobě? Také chladnost, tma a umrtvování, jak vnitřní tak vnější, jsou rány, které Pán duši činí. Pokud je nebereme z Ruk Božích, raníme se sami a naše rány zvětšují vášně, slabosti, sebeúctu—in krátkém každé zlo. Na druhou stranu, pokud je bereme jako rány udělené Ježíšem, On vloží do těchto ran svou Lásku, své Ctnosti a svůj Podobiznu, které nás budou hodny Jeho Polibků, Obcování a všech strategií Božské lásky. Tyto rány budou neustálými hlasy, které ho volají a nutí jej bydlet s námi nepřetržitě.

Ó můj Ježíši, nechť je tvé kopí mojí stráží, která mě brání před jakoukoli ranou stvoření.

Ježíš se nechal sesadit z kříže do náruk Mama. A my—necháme všechny své strachy, pochybnosti a starosti v rukách naší Mamy? Ježíš odpočíval na klíně své Božské Matky. A necháme spíše Ježíši odpočívat, když vyhodíme své strachy a rozrušení?

Všichni: Máma, svými Materními rukama odeber z mého srdce vše, co by mohlo bránit Ježíši odpočívat ve mně.

¹ Země se otřásla, skály praskly, hroby se otevřely, mrtví vstali a opona chrámu se roztrhala.

Oběť a Poděkování