Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Dvacátá druhá hodina
Od 14 do 15 ODP. †

Třetí hodina Ježíšova utrpení na kříži

Příprava před každou hodinou

Páté slovo:
„Sedím!“

Umírající Spasitel! Objímajíc Tvoj kříž, cítím oheň, který Ti spotřebovává celou osobu. Tvůj srdce tak silně bije, že ti to umožňuje vydržet strašlivá, dokonce srdeční mučení, která podstupuje celé tvé lidství a stáváš nepoznatelným. Oheň lásky, který v Tvojem srdci svítí, Ti celého zapálil a vysušil. Protože ho nemůžeš zadržet, cítíš mučení žízně silně, určitě také jako důsledek krve, kterou jsi prolil prameny. Ale ještě více tě trápí duchovní žížň po spáse našich duší. Chceš nás napít, takřka jako vodu, abys nám zajistil bezpečí u Tebe. Tak shromažďuješ svou vyčerpanou sílu a voláš:

“Sedím!”

Ó, opakujete tento volání každé duši:

"Žíznim po tvém vůli, po tvojích sklonech, po tvoji přáních, po tvoje lásce! Nemůžeš mi dát více osvěžující a obnovující vody než když mi dáš svou duši. Ó nech mě hořet v tomto žáru. Hořím z žízně, ne jen cítím svůj jazyk a krk hořet tak, že se mi těžko vysloví jasné slovo, ale také cítím své srdce a střeva usychat. Smiň se mého žížně!"

A bláznivě zžíznívší, vzdáváš se vůli Otcovy.

Ó, mé srdce téměř nebijí, když vidím bezohlednost Tvojich nepřátel, kteří Ti dají k pití octa a žluč místo vody. Neodmítáš ho. Rozumím tomu, že chtějí ti dáct octa nevzdělaných vášek a žluči naší horké viny hříchu. Jen zvýšují Tvoji žížň namísto toho, aby Ti osvěžili.

Můj Ježíši, zde je mé srdce, zde jsou mé myšlenky, mé sklony, celé moje bytí, kterým chci uhasit Tvoji žížň a osvěžit Tvůj hořící ústa plná horkosti. Vše, co mám, vše, co jsem, je Ti zasvěceno, môj Ježíši. Jestliže mé utrpení byly nutné k záchraně i jediné duše, ochotně bych vynesl všechno. Tebe se nabízím úplně jako obětinu. Udělaj ze mne co chceš.

Rád bych Ti dal náhradu za mučivou žížň, kterou trpíš pro duše ztracené. Jaké utrpení ti často způsobují ty duše, které jsou v smutku a duchovním opuštění! Namísto toho, aby Ti tyto utrpení nabídly jako osvěžující nápoj na Tvoji hořící žížň, spoléhají se samy na sebe a tak zvýšují Tvoje utrpení.

Šesté slovo:
“Dokonáno je!”

Můj umírající nejvyšší dobro! Bezmezné moře Vašich trápení, oheň lásky, který Vás spálí, a ještě více než všechno ostatní nejvyšší vůle Otce, který chce, aby jste utrpěli smrt, odebere vám jakoukoli naději, že byste mohli pokračovat ve svém zemském životě. Ale jak budu moci žít bez Vás? Vaše síla je již vyčerpána, Vaši oči jsou zatemněny, Vaše tvář je zvrtělá a smrtelně bledá, váš ústa jsou polootevřena, dýchání se někdy urychluje, někdy přerušuje. Již není žádná naděje na zachování vašeho života. Světlo, které Vás spálí, střídá ledovou chladem, Vaše svaté čelo je pokryto potem. Vaši svaly a nervy se stále více konvulzivně zkrčují kvůli bolesti a probodnutým rukám a nohám, rány se stále více rozširují. Chvěju se a cítím se blízko smrti. Dívám se na Vás, můj nejcennější majetek, a vidím poslední slzu stékající z Vašich očí, předzvěst blízké smrti, a s obtížemi necháte vyslyšet slova:

“Dokonáno je!”

Můj Ježíši! Vaše láska vyčerpala všechny prostředky. Nic Vám již nezůstává, neboť dosáhla nejvyššího stupně. Ať i já budu zcela spálen Vaší láskou? A jaké vděčnost nebudu moci za to odplatit! Můj Ježíši, chtěl bych udělat odpovědnost za všechny lidské bytosti, vykoupit ty, kteří neodpovídají Vaší lásce, a utěšit Vás za hanbu, kterou trpíte od svých stvoření, když jste na kříži spáleni láskou.

Sedmé slovo:
“Otče, do Tvojích rukou svěřu svůj duch!”

Můj ukřižovaný a umírající Spasitel! Vaše lidství je již zamrzlé, vaše srdce už nezdá se bít. Brzy vydechnete poslední dech svého smrtelného života.

S Magdalénou objímám Vaše nohy. Kdyby to bylo možné, položil bych svůj život, aby zachránil Váš.

Nyní vidím, že znovu otevřete své umírající oči a díváte se kolem kříže, jako by jste chtěli všem podat poslední rozloučení. Díváte se na svou matku, která nemovitá a mlčky zdá se umírat s Vámi, tak velké jsou její trápění. A hovoříte k ní:

"Sbohem, má Matko, rozloučím se, ale budu Vás nosit v svém srdci. Starajte se o Vaše a mé děti!"

Díváte se na plačící Magdalénu, na věrného Jana, a Vašimi očima hovoříte k nim:

“Sbohem!”

Díváte se i na své nepřátele s láskou, a vaše oči jim říkají:

"Sbohem! Odpušťuji vám, dávám vám polibek míru."

Nic Vám neunikne, rozloučíte se s každým, odpouštíte všem. Znovu shromáždíte svou sílu a voláte hlasitě a silně:

“Otče, do Tvojích rukou svěřu svůj duch!” Klanete hlavu a umřete...

Smrt Ježíše

Můj Ježíši! Při tomto volání se celá příroda otřásá a smutkuje nad Vaší smrtí, smrtí svého Stvořitele. Země třese. Zdá se, že i ona chce probudit duše, aby Vás poznaly jako pravého Boha. Opona v chrámě se roztrhne, mrtví vstávají, slunce, které do té doby sledovalo Vaši trpělivost, stydlivě své světlo odvrátí. Někteří z Vašich nepřátel padnou na kolena při Vašem posledním výkřiku, bijou si v prsa a říkají:

“Opravdu, to byl Syn Boží!”

Vaše matka, která stojí ztuhlá a vypadá jako umírající žena, trpí mučení bolestivější než smrt.

Můj zesnulý Spasitel! S tímto Vaším posledním voláním položíte nás všechny do rukou Otce, aby nám neodmítl. Proto tak hlasitě a silně křičíte, ne jen hlasem svého srdce, ale i hlasem svých trápění a své krve:

“Otče, do Tvojích rukou svěřu svůj duch (s ním také všechny duše)!”

Můj Ježíši, oddávám se Vám. Dej mi milost umřít úplně v lásce a vůli Vaší. Nech neodcházím nikdy, ani při životě ani při smrti, z Vaší vůle.

Proto budu odčinit za všechny ty, kteří se nedají úplně do Vaší nejsvětější vůle a tak snižují cenný plod Vašeho vykoupení. Jak velká je bolest Vašeho srdce, ó Ježíši, když vidíte tolik lidí utíkajících z Vašich nárukví a spoléhající se na sebe! Milost všem, milost i mně!

Ježíši, uctívám Vaší trnovou korunovanou hlavu a prosím Vás o odpuštění pro mé pyšné, ambiciózní a soběstačné myšlenky. Slibuju Vám, že každé okamžiku, kdy se mi přihodí myšlenka, která není pro Vás, nebo když budu v situacích, kde bych mohl zneuctít Vás, ihned vykřičím: “Ježíši a Marijo, svěřuju svou duši Vám!”

Ježíši, vzpomínám si na urážky a rouhání, které jste musel slyšet až do posledního okamžiku. Prosím Vás o odpuštění, pokud jsem poslouchal nebo dovolil sobě poslechnout řeči, jež nás oddělují od Vás, i za všechny slizké konverzace, které lidé vedli. Slibuju Vám, že každý okamžik, kdy budu v situacích, kde slyším nevhodné řeči, ihned vykřičím: “Ježíši a Marijo, svěřuju svou duši Vám!”.

Můj Ježíši, uctívám Vaše nejposvátnější Tvář, která je bledá, žlutavá a mokrá krví. Prosím Vás o odpuštění za neúctu, všechny urážky a pomluvy, které jste musel trpět od nás, hříšných stvoření. Slibuju Vám, že každý okamžik, kdy si uvědomím, že mi chybí sláva, láska a uctívání, jež jste zasloužil, ihned vykřičím:

“Ježíši a Marijo, svěřuju svou duši Vám!”

Ježíši, ještě vidím na Vašem krku provazy a řetězy, jimiž byli vázáni. Prosím Vás o odpuštění za nepořádné sklony a přilnutí lidí, které jsou takové řetězy a provazy, jež si kolem Vašeho krku zavazují. Slibuju Vám, že každý okamžik, kdy se v mně probudí přilnutí, touhy nebo sklony, které nejsou pro Vás, ihned vykřičím bez váhání: “Ježíši a Marijo, svěřuju svou duši Vám!”

Ježíši, zřítím Tvé hluboké rány na ramenou a prosím o odpuštění za tak mnoho nelegálních uspokojení a všechny hříchy, které jsme spáchali pěti smysly svého těla. Slibuji Ti, že jakmile se mi přihodí myšlenka dovolit si potěšení nebo uspokojení, která není k Tvé slávě, okamžitě zavolám: “Ježíši a Marijo, svěřuju Ti svou duši!”

Můj Ježíši, prosím také o Tvé odpuštění za chladnost, lhostejnost, teplou vodu a neuvědomělý nevděk, který lidé projevují k Tebe. Slibuji Ti, že jakmile pocítím, že se můj láska k Tobě ochlazuje, okamžitě vykřičím: “Ježíši a Marijo, svěřuju Ti svou duši!”

Ježíši, políbám Tvé svaté ruce a prosím o odpuštění za tak mnoho zlých a lhostejných činů, za tolik akcí zkažených sebeláskou a sebeobětováním. Slibuji Ti, že každýkrát, když si uvědomím, že nečinu pro Tvoji lásku, okamžitě vykřičím: “Ježíši a Marijo, svěřuju Ti svou duši!”

Ježíši, políbám Tvé svaté nohy a prosím o odpuštění za tak mnoho kroků, za tolik cest bez správného názoru; také pro všechny ty lidské bytosti, které se vzdalují od Tebe, aby pronásledovaly zemská potěšení. Slibuji Ti, že jakmile si přihodí myšlenka na oddálení od Tebe, okamžitě zavolám: “Ježíši a Marijo, svěřuju Ti svou duši!”

Ježíši, uctívám Tvůj nejposvátnější Srdce a chtěl bych v něm uzavřít všechny duše vykoupené Tebou, včetně mé, aby žádná nezanikla a všichni byli spáseni. Ježíši, zamkni mě ve svém srdci a zablokuj dveře, abych viděla jen Tebe samého. Slibuji Ti, že jakmile pocítím touhu vyjít ze Tvého srdce, okamžitě zavolám:

“Ježíši a Marijo, svěřuju Ti svou duši!”

Rozjímání a cvičení

od svatého otce Annibaleho Di Francia

Ježíš žíznivě prahne. A my – zdaž jsme také pro Ježíše žízní? Má-li vždy naši mysli a náklonnosti cíl uhasit jeho horoucí žížnu?

Nesnesitelně trápí ho žížna, která jej spotřebovává; žíznívý Ježíš přidá: „Vše je dokonáno!“ Takže se Ježíš zcela vyčerpával pro nás. A my – snažíme se v každém činu být neustálým dokonalením lásky k Ježíši? Každé slovo, čin a mysl vedlo Ježíše ke svému dokonání. A vede-li náš každý čin, slovo a mysl nás k tomu, abychom byli pro lásku k Ježíši vyčerpáni?

O Ježíši, sladká moje životě, nechať Tvůj vyčerpaný dech vždy foukne do mé chudé srdce, aby jsem obdržela znamení Tvého dokonání.

Na kříži Ježíš naplnil Vůli Otce ve všem, a on vydechne svůj poslední dech s dokonalým skutkem sebezapření v jeho Nejposvátnější vůli. A my plníme vůli Boží ve všech věcech? Zdali jsme se dokonale zřekli sebe sama v jeho volení bez ohledu na to, jestli nám je prospěšné nebo ne—jenom spokojeni s tím, že nás najde opuštěny v jeho Nejposvátnějších náručích? Je naše umírání sobě samým nepřetržité z lásky k Jezukovi? Můžeme říci, že i když žijeme, neživeme; že jsme mrtví všemu, aby živeli ne ze svého života, ale pouze z Života Ježíše? Zda vše, co děláme, myslíme, tužíme a milujeme, volá k životu Ježíšovu v nás, takže naše slovo, náš krok, naše touha a myšlení úplně umře v Jezukovi?

Ó můj Ježíši, nechť je moje smrt nepřetržitým umíráním z lásky ke Tebě, a nechť každé umření, které trpím, bude životem, který chci darovat všem duším.

¹ Protože Ježíš žije a působí v nás, naše dílo, jakkoliv je určeno našou vlastní vůlí, je jako by bylo mrtvé z naší strany.

Oběť a Poděkování