Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Dvacátá první hodina
Od 13 do 14 ODP. †

Druhá hodina Ježíšova utrpení na kříži

Příprava před každou hodinou

Druhé slovo:
„Dnes budeš se mnou v ráji.“

Můj Spasitel přibitý na kříž! Když s Tebou modlím, okouzlovací síla Tvého lásky a utrpení drží mé pohledy pevně na Tobě. Ale moje srdce se chystá roztrhnout, když tě vidím tak trpět. Jsi plný lásky a bolesti. Plameny hořící v Tvojem srdci jsou tak vysoké, že hrozí, že zničí Tvůj krk do popela. Tvou ovládanou lásku je silnější než smrt sama. Chceš jí dát volnost, podíváš se na zločince po své pravici a vytrhneš ho z pekla. Tvá milost dotýká jeho srdce. Je úplně proměněn, poznává a vyznává Tebe za Boha a křičí v upřímném lítosti nad svým hříšným životem:

„Pane, pamatuj na mě, když přijdeš do svého království!“ A Ty neváháš mu odpovědět:

„Pravdu říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Tak jsi dosáhl první vítězství své lásky. Ale vidím také, že Tvá láska nejen zločince, ale i nesčetné umírající lidé ovládají srdce. Ó, Ty svým krví je k dispozici, svou láskou, svých zásluh a využíváš všechny triky u Boha k rozbuzení jejich srdcí a získání pro sebe. Ale dokonce v tomto okamžiku je Tvá láska zmařena. Kolik umírajících lidí ji odmítne, nedůvěří Ti a zoufají! Bolest tohoto je tak velká, že se znovu obalíš bolestí.

Chci, můj Ježíši, odčinit za ty, kteří v okamžiku smrti ztrácejí naději na Tvou milost. Moje sladké Lásko, vsunout důvěru a důvěru ve Tebe všem lidem, zvlášť těm, kdo jsou v boji se smrtí. Vzhledem ke slibu, který jsi dal zločinci, daj jim světlo, sílu a pomoc, aby umřeli svatě a letěli z této země do nebe. Oblekni všechny duše ve svém nejposvátnějším Těle, v Tvou Krvi a v Tvojem ranách. Pro zásluhy své cenné krve nepustí ani jednu duši ztracena. Ať hlas Tvého krve i nyní všem duchům dává utěšující slib: „Dnes ještě budeš se mnou v ráji.“

Třetí slovo:
„Matko, hleď svého syna!“ „Hleď svou matku!“

Můj ukřižovaný Spasitel! Tvé utrpení stále přibývá. Na kříži jsi opravdu Král bolestí. Mezi všemi svými trápením nikdy neunikne žádná duše; každému dáš svůj vlastní život. Tvou lásku však vidíš, že je tvory opovrhována. Když nemůže najít výstup, stává se ještě divočejší a donutí tě snést neslýchané trápení. V tomto utrpení se snaží zjistit, co by bylo možné udělat, aby porazil člověka, a nechá tě mluvit:

"Viz, duše má, jak jsem tě miloval. Pokud si nemůžeš smilovat s sebou samým, alespoň smiluj se nad mou láskou!"

Zatím co jsi již nic dalšího nedal duším, obracíš svůj matčin únavný pohled. Tvé utrpení ji mučí až k smrti, ukřižuje i jí. Matka a Syn se vzájemně rozumějí, a je to pro tebe utěšením a uspokojením, že můžeš svěřit svou věrnou Matku chudé lidstvu. V Janovi vidíš celý lidský rod. Mluvíš hlasem tak mírným, že by se mohlo dotknout všech lidských srdcí:

"Matko, hleď svého syna!" a k Janovi:

"Hleď svou matku!"

Tvůj hlas proniká do srdce Matky, a spojený s hlasem své krve pokračuje:

"Má Matko, všem mým dětem tě svěřuji. Všechno lásku, kterou cítíš ke mně, ctiž pro ně. Otoč všechny své snahy a celou svou matčinu nežnost k mojim dětem; zachráníš je všichni pro mě."

Tvá Matka přijímá návrh. Ale nyní je tvé utrpení tak intenzivní, že se opět stáhneš do mlčení.

Chci, můj Ježíši, odčinit všechny urážky a rouhání uvalené na Blahoslavenou Pannu a za nevděčnost mnoha lidí, kteří nechtějí uznat benefity, které jsi nám všem udělil tím, že jsme dostali Marii jako svou Matku.

Jak můžeme vyjádřit svoji vděk za takový dar? Vracíme se k tobě, můj Ježíši, a nabízíme Ti tvou Krev, tvé rány a neomezenou lásku svého Srdce jako oběť. Ó Nejsvětější Panno, jak jsi hnuta, když slyšíš hlas svého dobrého Jezise, který tě zanechává jako Matku všem nám!

Děkujeme ti za to, Blahoslavená Panna. Abychom mohli poděkovat vhodně, nabízíme Ti děkování tvého Syna sám. Ó Marie, buď naší Matkou, staraj se o nás a nedej nám nikdy urazit tě nejmenším způsobem. Drž nás stále blíž k Srdci Ježíšovu. Svými svatými rukama svážej nás všechny tak pevně k němu, abychom již nikdy nemohli uniknout od něj. Tvé vlastní skutky chci použít ke splacení urážek učiněných tvému Jezisi v tobě, sladká Matko.

Ježíši, zatímco jsi ponořen do moře utrpení, staráš se o spásu duší ještě více. Ale já nebudu zůstat lhostejný; jako holubička vzletím k tvým ranám, políbím je, pokusím se utišit jejich bolest a ponořím se do své krve, abych mohl s tebou volat: „Duše, duše!“ Chci podpírat tvoji hlavu, zraněnou trny a mučenou bolestmi, abych ti mohla udělit odškodnění a prosit o milost, lásku a odpustění pro všechny.¹

Panuj v mém duchu, ó Ježíši! Uzdrav ho od všech zkreslení mocí trnů, které pronikají do Tvé hlavy, a nech mě nikdy nezbloudit.

Tvoje oči moje nejvyššího dobrá, i když plné krve, podívaj se na mne, mou bídnost, mou slabost, podívej se na mé chudé srdce a nech mě zažít divné účinky svého svatého pohledu.

Tvoje uši moje Ježíši, i když oslepené urážkami a rouhání zlých, poslyš mne! Poslyš mé modlitby a neopomínej mé pokánky. Slys, ó Ježíši, volání môjho srdce. Uklidní se, až mě naplníš svou láskou.

Ó tvář nejkrásnějších z synů lidí! Ukáž se mi a nech mne vidět Tebe, abych mohla svést své chudé srdce od všeho a všech. Tvá krása mě okouzluje a stále mě táhne k Tobě.

Nejsladší úst mojho Ježíši, mluv ke mně! Tvoj hlas neustále zní uvnitř mne. Moc Tvojiho Slova ničí všecheno, co není vůle Boží, co není láska.

Ježíši, rozprostřej své ruce, abys mě objal. Roztáhni své ruce, aby mne přijaly. Nech tento objekt být tak intimní, že žádná lidská moc nemůže mne od Tebe strhnout.

Tvoje svaté ramena mojho Ježíši, vždy silná a pevná v utrpení pro lásku ke mně, dej mi sílu, pevnost a statečnost v utrpení pro lásku k Němu. Ježíši, nech mě nebýt nestálou v lásce, ale nech se podílím na Tvé neměnnosti.

Moje Ježíšovo prsa, zapálená plameny lásky, dej mi své plamene, již je nelze zadržet, a mé srdce po nich touží, musím si prohnat i Tvoji krev a Tvoje rány. Jsou to plamene Tvé lásky, které Ti bolí nejvíce. Ježíši, moje největší dobro, dej mi podíl na ní také. Pohne-li tě k soucitnosti duše tak chladná a bídně milující jako má?

Ruce mojho Ježíši, Ty který jsi stvořil nebe i zemi, nyní se nemůžeš již pohybovat. Moje Ježíši, pokračuj ve svém stvoření, způsob stvoření lásky. V mně celém vytvoř nový, božský život. Prones slovo stvoření nad mé chudé srdce a proměň ho úplně v Tvé.

Tvoje svaté nohy mojho Ježíši, neopouštěj mne nikdy samotu. Nech mě vždy chodit s tebou a nekročí od Tebe ani krok. Ježíši, svou láskou a svými skutky omluvy chtěla bych Ti osvěžit všecheno, co trpíš na svých probodených nohou.

Můj ukřižovaný Spasitel! Uctívám Tvoji drahocennou krev, políbím jednu ránu za druhou a chtěla bych se do nich všech ponořit svou láskou, mou uctívaností, mé upřímné skutky omluvy. Nech je Tvá krev pro všechny duše světlem v tmě, silou v utrpení, mocí ve slabosti, odpuštěním v pokušení, obranou v nebezpečí, pomocí při smrti a křídly, které nosí duše z této země do nebe.

Ježíši, přicházím k Tobě, abych si postavila svůj příbytek ve Tvém srdci. Z hlubin Tvojiho Srdce, má sladká Lásko, budu všem volat k Tobě, a pokud někdo chce přijít k Tobě, aby Ti ublížil, postavím se mu v cestě a nechám ho nebýt ránit Tebe. Nalehč jej spíše do Tvého srdce, mluv s ním o Tvé lásce a proměň jeho urážky v lásku.

Ježíši, nech mě nikdy nevystoupit z Tvého srdce. Vyživuj mne svými plameny, dej mi život ze svého života, abych Tě miloval tak, jak si přejíš být milován.

Čtvrté slovo:
„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

Trpící Spasiteli! Když já, přichytávající se k Tvému Srdci, zkoumám Tvé bolesti, vnímám, že konvulzivní třes trápí Tvoji lidskost. Všechny Tvoje členy jsou ve vzrušení, jako by jedna chtěla oddělit se od druhé. V agonii způsobené strašlivými konvulkcemi voláš hlasitým hlasem:

“Bože můj, Bože mój, proč jsi mě opustil?”

Na tento výkřik se všichni třesou, tma se zhušťuje, Tvá Matka, omámená bolestí, zbledne a je na pokraji omdlení. Můj život, vše moje, můj Ježíši, co vidím? Ach, jsi blízko smrti. Ach, kdyby trápení, která tak věrně s Tebou vytrvávají, alespoň teď od Tebe odešla! I po tak velkých mučích se díváš na ty duše, které nejsou ještě plně v Tobě zahrnuty², a také na mnoho těch ztracených. Bolestivě cítíš oddělení od těch, kteří Tebe opouštějí. Ty, kdo musí uspokojit božskou spravedlnost, cítíš strach ze smrti každého, i mučení, která musí trpět v pekle, a voláš silným hlasem všem:

"O neopouštějte mě! Chcete-li více utrpení, dobře, jsem k tomu připravený, ale nedělajte oddělení od mé lidskosti. Toto oddělení je pro mne bolest nad všechny bolesti, smrt všech smrti. Všechno ostatní bych považoval za nic, kdybych nemusel trpět vaše mučivé oddělení. O smilujte se nad mou krví, nad mé rány a nad mou smrtí. Neustále nechávám slyšet vašim srdcím volání: O neopouštějte mě!"

Má lásko, jak trpím s Tebou! Bojuješ se smrtí, Tvůj hlavu klesne na hrudi. Život chce od Tebe odejít.

Má lásko, i já cítím blízkost smrti a rád bych volal s Tebou: “Duše, duše!” Neopustím tento kříž, tyto Tvé rány, protože chci od Tebe prosit o duše. Kdybys chtěl, sestoupám do srdcí všech lidí a obklopím je Tvými utrpeními, aby Ti neutekly. Kdybyste mohli, postavil bych se u vchodu do pekla, abych donutil ty duše, které jsou pro něj určeny, ustoupit a vést je k Tvému srdci.

Můj Ježíši, Ty mlčíš a já oplakávám Tvé blízké umírání. Ach, jak jsem na Tebe slitován! Přitlačuju Tvou srdce pevně k svému a projevuji mu celou tu nežnost, jíž jsem schopen. Abych Ti dal útěchu odpovídající Tvému utrpení, chtěl bych mít božskou nežnost a ukázat Ti svou soustrast s ní, chtěl bych proměnit své srdce v proud blaha, aby jej vylih do Tvého srdce a zmírnil hořkost, kterou cítiš při pohledu na zkázu tak mnoha duší. Tvé volání zvuknělo příliš bolestivě, protože Otec Tebe opustil, ale ještě bolestivější pro Tebe je pád těch duší, které se od Tebe vzdalují. On vyvolává v Tvém srdci tak hořkou sténání. Ó Ježíši! Zvyšuj milost ve všech, aby žádná duše nezanikla. Ať můj výkup slouží prospěchu těch, kteří by pádli do zkázy, aby nebyli odmítnuti.

Prosím Tebe také, můj Ježíši, za Tvého extrémního opuštění, aby seskupil duše, které Tebe milují a od nichž se zdáš vzdalovat, abys je měl jako společníky svého opuštění. Ať utrpení těchto duší jsou hlasy, které volají k těm blízkým Tobě, a tak Ti pomáhají v bolesti.

Rozjímání a cvičení

od sv. otce Annibaleho Di Francia

Ježíš odpouští dobrému zloději, a s takovou Láskou, že ho okamžitě přivede do ráje se sebou samým. A my—zdali vždy modlíme za duše těch mnoha umírajících, kteří potřebují modlitbu, aby jim byla zavřena pekelná brána a otevřeny vrata nebeské?

Bolest Ježíšova na kříži se zvětšuje, ale zapomínaje na sebe samého, vždy za nás modlí. Nic si neponechává pro sebe a vše nám dává, dokonce i svou Nejsvětejší Matku, nabízející ji jako nejdražší dar ze svého srdce. A my—zdali všemu dáváme Ježíši?

Ve všech naších činech—modlitbách, skutcích a jiných věcech—máme vždy úmysl vstřebat Novou Lásku do sebe³, aby jsme vše mohli vrátit jemu? Musíme ji vstřebat, abychom jí dali, takže všechno, co činíme, neslo Pečeť Děl Ježíšových.

Když Pán nám dává horlivost, Světlo a Lásku, zdali je používáme pro dobro druhých? Zdali se snažíme duše uzavřít v tomto světle a této horlivosti, aby srdce Ježíšovo přiměly k jejich obratu; nebo zdali sobecně držíme jeho Milosti jenom pro sebe?

Ó můj Ježíši, nechť každý malý jiskra lásky, kterou cítím v svém srdci, se stane ohněm, který spálí všechna srdce tvorů a uzavře je ve Tvém Srdci.

Jakou užitek z Velkého Daru jeho Matky, kterou nám dal, děláme? Uděláme si lásku Ježíšovu, nehty Ježíšovy a všecko, co udělal Ježíš, svým vlastním, aby byla spokojená Jeho Mama? Můžeme říci, že naše Božská Matka v nás nachází spokojení, které našla u Ježíše? Jsme vždy blízko ní jako věrní děti; posloucháme ji a napodobujeme její Ctnosti? Snažíme se všemi způsoby, aby jsme neunikl z Matčiny Materální Pohlédnutí, abychom byli stále přitvrzeni k Ježíši? V každém našem činu voláme-li Pohlédnutí Nebeské Matky, aby nás vedla, abychom mohli dělat svatě, jako praví její dítěti pod jejím Soucitným Pohlédnutí?

A aby jí daly stejnou radost, jakou jí dal Syn, nechť si od Ježíše vyprošíme celou lásku, kterou měl k

její Nejposvátnější Matce, Slávu, kterou ji nepřetržitě dával, svou Nehtivost a všechny své jemnosti Lásky. Uděláme si všecko svým vlastním a řekneme Nebeské Mamince: „Máme Ježíše v sobě; abychom Vás uspokojili, aby jste v nás našly všechno, co jste našla u Ježíše, dáváme Vám všecko. Navíc, Krásná Mamo, chceme také dávat Ježíši všechny Radosti, které nalezl u Vás. Protože chceme vstoupit do Vašeho Srdce a vzít si všechno Vaší Lásku, všechny Vaše Radosti, všechny Vaše Nehtivosti a Materální Péče a všecko to dáme Ježíši. Naša Mamo, nechť jsou Vaše Materální Ruce sladkými řetězy, které nás drží k Vám a k Ježíši.“

Ježíš se v nicmž neráčí. Miluje nás Nejvyšší Láskou a chtěl by všechny spást a, kdyby to bylo možné, vytrhnout všechny duše z pekla, i za cenu utrpení všech jejich bolestí. Přesto vidí, že duše se prostřednictvím nepřetržitých napětí snaží osvobodit ze svých paží a nemohou si utajit svůj bolest, takže křičí: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ A my—můžeme říci, že naše láska k duším je podobná jako ta Ježíšova? Jsou naši modlitby, bolesti a všechny naše nejmenší činy spojeny s činmi a modlitbami Ježíša, aby vytrhly duše z pekla? Jak soucitíme s Ježíšem v Jeho Obrovské Smutku? Kdyby náš život byl spotřebován v nepřetržitém holocaustu, to by nebylo dost na soucítění této Smutky. Každý malý čin, utrpení a mysl, kterou uděláme spojené s Ježíšem, může být použit k uchopení duší, aby nepadly do pekla. Spojené s Ježíšem budeme mít Jeho vlastní Moc v našich rukou. Ale když naše činy neděláme spojené s Ježíšem, nepomohou zabránit ani jedné duši od jízdy do pekla.

Má Lásko a můj Všechno, drž mě pevně u svého Srdce, abych okamžitě cítil, jak hříšník tě smutní oddělováním od tebe, a tak mohla být schopna udělat svůj podíl ihned. Ó mé Ježíši, nechť tvoje Láska sváže moje srdce, aby jsem spálen tvým Ohněm cítil lásku, kterou ty samý měl k duším. Když trpím smutky, bolesti a hořkosti, pak vylije na mě svou Spravedlnost, ó Ježíši, a

vezmi spokojenství, které chceš. Ale nechť se hříšník spásí, ó Ježíši; nechť jsou mé bolesti vazbou, která tě a hříšníka sváže, a nechť má duše utěšení vidět tvoji Spravedlnost uspokojenou.

¹ Stejně jako Ježíš, i Boží služebník chce všechny duše zachránit tím, že s Ježíšem za vše zaplatí.

² Až členové jeho mystického těla.

³ Každou práci, kterou vykonáme v stavu milosti a z lásky k Bohu, získáváme nárůst ve lásce, milostech, zásluzech a slávě.

Oběť a Poděkování