Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Šestnáctá hodina
Od 8 do 9 AM †

Ježíš se vrátil k Pilátovi, byl postaven vedle Barabáša a bičován

Příprava před každou hodinou

Můj trápený Ježíši! Můj chudý srdce tě sleduje v touze a utrpení. Když tě vidím oblečeného jako blázna, zatímco vědím, že ty, neomezená Mudrost, daruje rozum všem duchovním bytostem, chtěl bych zbláznit bolestmi a zeptat se: "Jak, Ježíši blázen? Ježíš přestupce? Můj Ježíši, jehož Posvátnost nemá rovnocenného?"

Již stojíš před Pilátem znovu. Viděti tě v tak špatném stavu, oblečeného jako blázna a přesto neosouzeného Herodem, římský guvernér je ještě hořčeji proti Židům. Opakovaně si uvědomuje tvou nevinnost a vůbec neteče odsoudit tě. Ale protože chce Židům něco uspokojit, uhasit jejich nenávist, hněv, žízeň pomsty a uhasit jejich horoucí žízň po tvé krvi, postaví tě vedle Barabáša se slovy: “Koho z těchto dvou chcete propustit?”

Ale Židé křičí: “Ne toho, ale Barabáše!” A Pilát: “Co tedy udělat s Ježíšem, který se nazývá Kristus?” Potom všichni volají: “Nechť bude ukřižován!”

Ó monstrum lidské nevděčnosti! Lid, kterému jsi dal tak mnoho milostí, teď tě postaví vedle velkého zločince a odsoudí k kříži. Pilát, nevědějíc co udělat, aby je uspokojil, odsuzuje tě k bičení.

Můj Ježíši, jsi postaven i vedle zločince. Mému srdci se chce roztrhnout, když vidím, že myšlíš pouze na to, aby všem dal život, zatímco Židé myslí jenom na to, abys zemřel. Zdá se mi, že říkáš:

"Svatý Otče! Viděti svého Syna oblečeného jako blázna, vykoupující hloupost tak mnoha lidí, když padnou do hříchu. Nechť tento bílý plášť posměchu slouží jako omluva pro mnoho duší, které si oblékají roucho viny. Hle, Otče, nenávist, hněv a žízeň pomsty, kterou proti tobě pěstují, je jim ztrácet světlo rozumu a žízní po mé krvi. Ano, vykoupím všechny nenávist, všeličnou mstu, všechen hněv a vraždu; prosím o světlo rozumu a víry pro všechny."

Podívej se na mě, Otče! Může být větší urážka než ta, kterou jsem obdržel? Postavili mě za proslulého zločince a chci odčinit všechny nepravé odmítnutí. Ach, po celém světě lidé rádi zadržují ostatní! Zde jsme zadržení pro malý zisk, tam pro čestné postavení, pro marnost, potěšení, důstojnosti, slavnosti, dokonce i pro hřích. Svět jednotně dává přednost bagatelám namísto nás, ale já jsem ochoten nechat se postavit za Barabáše, abych odčinil zadržení lidí."

Ach, jak často duše, které údajně milují Ježíše, ho zdržují! Nechť mu vždy ukážeme tu čistou a silnou lásku, která nás vede za Ježíšem ve všem a každém, i krev a život.

Můj Ježíši! Chci zemřít bolestí a utrpením, když vidím tvou velkou lásku uprostřed takového utrpení a tvoji hrdinství v obličejích mnoha urážek. Tvé slova a skutky odčinitelnosti jsou tolik šípů, které raní mé chudé srdce. V mém srdci opakuju tvá modlitby a uspokojení. Ani na okamžik neodcházím od tebe, jinak zmeškám mnoho věcí, které děláš.

Co nyní vidím? Ach, vojáci tě vedou ke sloupu, aby tě bičovali. Milý můj, sleduji tě. Ale podívej se na mě pohledem lásky a dej mi sílu být přítomna při tomto mučení.

Bičování

Můj nejnevinnější Ježíši! Nyní stojíš u sloupu. Nehumánní vojáci ti sundávají okovy, aby tě svázali. S tímto nespokojený, také ti sundávají oblečení, aby mohli mučit tvé nejsvětější tělo nejkrutějším způsobem. Můj lásko a můj život, cítím se blíže k omdlení bolestí, když tě vidím nahého. Třeseš se od hlavy až k patám, tvé nejsvětější tvář je pokryta pannskou stydostí. Tvá stydost a vyčerpání jsou tak velké, že jsi blízko padnout na zem, protože již nemůžeš stát na nohou. Jen vojáci, kteří tě drží, aby ses nepadl, ne abys ti pomohli, ale aby tě svázali ke sloupu, nezpůsobí, že spadneš.

Nyní chytnou provazy a tak pevně tvá ruka, že okamžitě opuchají a krev se vytryskuje z tvojiho prstů. Aby mohli své krutosti nebránit, pomocníci tě svázali ke sloupu tak pevně, že nemůžeš udělat nejmenší pohyb.

Můj Ježíši, ty který oblečuje všechny stvoření, slunce světlem, nebe hvězdami, rostliny listím, ptáky peřím, ty, zbavený oděvu? Jaká drzost! A můj milý Ježíš mluví se svým duševním pohledem:

"Ticho, mé dítě! Bylo nutné, aby jsem byl zbaven oděvu, abych odčinil ty, kteří bez jakéhokoli citu stydu nebo trestu sundávají šat nevinnosti, ctnosti a milosti a s ním vše dobré. Oblečou se do pláště hanby a žijí jako divocí zvířata. S mým pannským zářením odčiním tak mnoho nehodností, lehkomyslných efeminací a ostudných požitků. Buď tedy v paměti toho, co dělám, modli se a odčíněj se mnou."

Můj Ježíši! Tvá láska jde od jednoho přemrštění k druhému. Vidím, že katové berou provazy a neúprosně tě bijí. Celé tvé tělo se zčerná a modrá. Krv začne okamžitě proudit z tvého nejsvatějšího těla prameny. V své zuřivosti a hněvu vojáci roztrhávají tvoje nevinné tělo. Ale to není dost, jiní je nahradí. Železnými řetězy s háky na konci pokračují v mučivé trýznění. Už po prvních ranách se rány rozšíří, maso visí v kouscích, kosty leží nahá, krv proudí tak, že kolem bičovacího sloupu vznikne kaluž krve.

Můj Ježíši, svlečený a bičovaný pro lásku ke mně! Když snášelš srážku ran, objímám tvoje nohy, abych se podílel na tvých utrpeních a abych byl zbarven tvou cennou krví. Můj Ježíši, slyším tvé vzdechy, které nepřátelé neslyší, protože síla jejich úderů je potápějí. V těchto vzdeších mluvíš:

"Všechny vy, kdož mě milujete, přijďte a naučte se hrdinství pravé lásky! Přijďte a uhaste mojí krví žízeň vašich vášek, žízeň vaších ambiciózních a šílenských tužeb, žízeň po chtivosti a smyslových potěšení. V této mé krvi najdete lék na všechny své nemoci. Nyní se podívajte na mne, Otče, těžce zbitého pod srážkou bičovacích ran. Samo to není pro mě dost."

Chci mít nepočetné rány na svém Těle, abych připravil dostatek příbytků pro mou lidskou podstatu¹ v Nebi pro všechny duše, aby nalezly ve mně své spásu a abych je pustil do Nebe Božství. Můj Otče, nechať každý bič před tebou vykoupí každého druhu hříchu. Podle toho, jak mě raní údery, osvobodí od viny ty, kteří je páchají. Nechť také údery zasáhnou srdce lidí, pověděj jim o mé lásce a nakonec je donutí se mi vzdát."

Když tak mluvíš, můj Ježíši, tvá láska dosáhla nejvyššího stupně. Ale katové ve své slepotě nepoznávají touto lásku. Místo toho, aby se cítili k soucitu, v nich roste diabolická zuřivost a pohání je, aby tě ještě krutěji bily. Moj bičovaný Ježíši, tvá láska mě vyčerpává a téměř mi zblázní rozum. Ještě není vyčerpaná. Ale tvé katové jsou vyčerpáni a již nemohou pokračovat v jejich hrůzostrašném mučení. Přetnout řetězy a padáš jako mrtvý ve své krvi.

Vidíš, jak je tvé tělo zničené. Smrtonosná bolest tvé zasáhne při myšlence na tolik ztracených duší. Trpíš tak, že ležící ve své krvi jsi bez dechu. O Ježíši, nech mě tě vzít do náručí a trochu ti odpočinout láskou. Políbím všechny tvé rány a uzavřu v tobě všechny duše. Žádná duše již nebude ztracena. Nyní mi dej své požehnání.

Rozjemy a cvičení

od sv. otce Annibaleho Di Francia

Od 8 do 9 Ježíš je svlečen nahého a podroben krutému bičování. A my—jsme zbaveni všeho? Ježíš je přivázán k sloupu. Necháme se vázat láskou? Ježíš je přivázán k sloupu, zatímco my připojujeme své vlastní provazy, svými hříchy a závislostmi, a někdy dokonce i věcmi, které jsou samy o sobě bezvýznamné nebo dobré, neuspokojující se s provazy, kterými ho Židé přivázali. Zatímco Ježíš svým soucitným pohledem volá nás, abychom jej rozvázali. Nevidíme v tomto pohledu také výtku pro nás, protože i my jsme k jeho vazbě nějak přispěli? Abychom ulevili trpícímu Ježíši, musíme nejprve odstranit své řetězy, abychom mohli přijít na to, že odstraňujeme řetězy jiných stvoření. Často tyto malé náše řetězy nejsou nic jiného než malá přilnutí k vlastní vůli, ke svému sobectví, které je trochu zlostné; k našim malým marnostem, které tvoří košili a bolestivě vázají Milujícího Ježíše.

Někdy, unesen Láskou pro naši chudou duši, sám Ježíš chtí od nás tyto řetězy odebrat, aby jsme neopakovali jeho bolestivé vazby. Ach, když se stěžujeme, že nechceme být vázáni pouze s Ježíšem, donutíme ho, smutného, aby se od nás vzdálil.

Když trpí, náš mučený Ježíš opravuje všechny hříchy proti cudnosti. A my—jsme čistí v mysli, ve vzhlédnutí, ve slově, v citových přilnutích, aby jsme nepřidali další rány na to nevinné Tělo? Jsme stále připoutáni k Ježíši, abychom byli ochotni jej bránit, když ho stvoření raní svými hříchy?

Můj řetězený Ježíši, nechť jsou Tvoje řetězy i mé vlastní, aby jsem Vás vždy cítil ve mně a Vy mě vždy cítily uvnitř sebe.

¹ Ježíš chce přijmout všechny lidi do své lidství na zemi, abychom byli hodni být přijati do jeho božství na nebi jednou.

Oběť a Poděkování