Pokyny pro tento rok 2025
Ohledně nemocí, pandemií a neznámých virů

Modlitby pro spojení se svatou láskou

Modlitby naučené nebesy Maureen Sweeney-Kyle v Holy Love, North Ridgeville, Ohio, USA

Obsah

O modlitbě, půstu a obětování

Ranní modlitby

Mše a eucharistická uctívání

Modlitby růžence a meditace

Meditujeme o utrpení

Skutky zasvěcení

Modlitby a meditace růžence

Úvod

Z vidění z 7. října 1998, svátku Nejsvětějšího Růžence

Panna Maria přichází jako Panna Marie Fatimská. Roztahuje své ruce a říká: „Chvála Ježíši. Můj anděle, zapiš tyto slova. Chtěji s tebou mluvit o modlitbě obecně a růženci zvláště.“

„Modlitba v nejlepší podobě je jazyk lásky mezi Bohem a duší. Nejúčinnější modlitba vyvěrá z pokorného, milujícího srdce. Když duše uzná svou vlastní malost před Bohem a současně si uvědomí, jak ho má rád, můžeš být jistý, že Bůh poslouchá.“

„To je důvod, proč je růženec tak mocný a nese s sebou mnoho milostí. S růžencem mohou celé národy být smířeny se svým Stvořitelem. Zlatým řetězem mého růžence bude Satan vázán a zamlčen. Bude úplně poražen a vržen do hlubin pekla. Proto rozuměj, že to je vždy Satan, kdo se snaží odradit tvé recitování růžence. Skrze růženec svatá láska zakoření ve srdcích a zapálí osobní svátostnost. Když modlíš růženec a medituješ nad jeho záhadami, jsem s tebou. Andělé tě obklopují, nebeský dvůr ti pomáhá a brání.“

„Můj růženec porazí Satana a přinese mír do srdcí a tak i světu. Mám zvláštní přízeň v svém Srdci pro ty, kteří jsou věrni růženci. Podporuju utlačované, chrání zranitelné, obracím nevěřící – vše skrze můj růženec. Málo moje, prosím tě, aby ses to nechal znát.“

Modlitba před růžencem

Jak požádala Blahoslavená Panna: Zvedneme své růžence k Nebi a řekněme:

Nebeská Královno, s tímto růžencem vázám všechny hříšníky a všechny národy ke svému Neposkvrnělému Srdci.

Čti více o svatém růženci

Sláva Otci

Panna Maria z Guadalupe, 21. září 1995

Všechnu slávu Otci a Synovi i Duchu Svatému. Jak byla na počátku, nyní je a bude navěky. Amen.

„Když modlíš Gloria, vždy začni: VŠECHNU SLÁVU Otci, Synovi i Duchu Svatému....”

Modlitba za nezačaté

Módlit se během růžence

Panna Maria, 19. května 1998

Ježíši, ochraňuj a zachraň nezrozené.

„Tuto malou modlitbu říkej často a po každém desetiletí růžence.“

Modlitba o milost žít v Boží vůli

Panna Maria, Matka Boží, 28. září 2001

(After the 9/11 Terrorist Attack on the USA)

Nebeský Otče, během této doby světové krize nechť všechny duše najdou svůj mír a bezpečí v Tvé Boží vůli. Každé dusi uděl j milost porozumět tomu, že Tvá vůle je Svatá Láska v přítomném okamžiku.

Milosrdný Otče, osvěť každé svědomí, aby vidělo způsoby, jak nežije ve Tvé vůli. Světu uděl j milost změny a čas na to provést. Amen.

„Požádej svou zemi, aby modlila tuto modlitbu. Začni s Mými misionářskými služebníky Svaté Lásky.“

„Tato modlitba by měla být recitována na začátku růžence a před vyznáním víry. Kromě toho je třeba ji šířit daleko a široce. S tímto úkolem pověřuji Mý misionářské služebníky Svaté Lásky.“

Modlitby po růženci

Zdravas, Královno

Zdravas, Královno, Matko milosrdenství! Naše životě, naše sladkost a nádeje! K Tebe voláme, chudí vyhnanci Evy; k Tebě vzdychujeme, pláceme a pláčeme v tomto údolí slz. Obrať tedy, milosrdná Přemluvkyně, své oči milosti k nám, a po našem vyhnanství ukáž nás blahoslavený Plod Tvého lůna, Ježíše. Ó klidná, ó milující, ó sladká Panno Mario!

V. Modli se za nás, o Svatá Matko Boží.
R. Abychom byli hodni příslibů Kristových.

V. Modlíme se, Bože, jenž Tvůj jediný Syn svým životem, smrtí a vzkříšením nám získal odměny věčného života. Uděl j my prosíme, že meditujíc nad těmito tajemstvími ve Svatém růženci Blahoslavené Panny Marie, budeme napodobovat to, co obsahují, a získávat to, co slibují skrze toho samého Krista, našeho Pána. Amen.

V. Řekněme společně „Otec náš“, „Zdravas“ a „Sláva“ za úmysly a blaho Svatého Otce.
R. Otec náš... Zdravas... Sláva...

V. Tento růženec nabízíme Svatému Srdci Ježíšovu, skrze Neposkvrněné Srdce Marie v jednotě se sv. Josefem pro obnovu kněžství ve víře a pro všechny neobrácené. Uděl j z nás Vaše pokorné nástroje Svaté Lásky.

V. Mario, ochraň naši víru!

V. Panno Maria z Guadalupe,
R. Modli se za nás.

V. Marie, útulek svaté lásky,
R. Modli se za nás.

Tato modlitba byla dána Blahoslavenou Matkou: „Nyní vám říkuji, že Satan uteče před invokací ‘Marie, útulek svaté lásky, modli se za nás.’ Tento titul je sám o sobě duchovním útulkem. Čím více budete trvat na tom, aby jste mluvili tuto malou ejakulační modlitbu, tím hlubší mě vás vezmu do mého Srdce. Ať bude navždy na vaších rtích.“ (5/15/97)

V. Pražské Jezulátko,
R. Smiluj se nad námi.

V. Sv. Michael, Sv. Josef, Sv. Terezie, Sv. Jan Vianney, Sv. Pío z Pietrelciny a arcibiskup Gabriel Ganaka
R. Modli se za nás.

V. Pomodlíme si modlitbu Marie, útulku svaté lásky.
R. Marie, ochránkyně víry, ulož svou víru do svého Neposkvrněného Srdce - útulek svaté lásky. V útulku tvého Srdce a spojeni se Svatým Srdcem Ježíše, tvého Syna, chrání moji víru před vším zlem. Amen.

VŠICHNI: Ve jménu Otce a Syna a Ducha Svatého. AMEN.

Tajemství růžence

Diktováno Pannou Marií, 1986

- Radostná tajemství -

Zvěstování

Tu noc, tak daleko v minulosti, byla jsem sama — hluboko v modlitbě. Velký světlo vstoupilo do mé malé místnosti a osvětlilo ji více než jakákoli lampa. Z tohoto světla vystoupil Anděl Boží - jeho dobrota vyzařovala z jeho bytí. Byla jsem překvapena, myslela jsem si nejprve, že přišel mě obvinit, ale jeho slova byla uklidňující. Řekl mi, že jsem našla milost u Boha on mi sdělil svou zprávu a já mohla říct jen „ano“, protože od mého nejranějšího vzpomínání jsem vždycky byla poslušná Bohu ve všech věcech. Hovořil o mé sestřenici a pak odešel, nechal mou skromnou místnost zcela prázdnou a opuštěnou. Protože prosím všechen lidstvo, abyste byli poslušní vůli Boží v svých životech se všemi pokorou. Chvála Bohu!

Návštěva u svaté Alžběty

Rychle jsem odešla k domovu mé sestřenice Alžběty po přijetí zprávy od Anděla. Ačkoliv cesta byla velmi náročná, věděla jsem v svém srdci, že při vidění jí obdrží potvrzení všech slov, která mi řekl Anděl. Opravdu, když jsem přišla, sdělila mi, že dítě v jejímu lůně skočilo z radosti, jakmile jsem se k ní blížila. Tak stará byla ona a ještě těhotná. Neměla jsem žádné pochybnosti o tom, že jí byl darován velký dárek od Boha. Oslavená Duchem Svatým, mluvila z mého Srdce, hovořila o generacích, které přijdou a o velikém zázraku, který Bůh na zem přináší mocí Ducha Svatého.

Milí moji, při modlitbě této záhady bych vás poprosil, abyste se zamysleli nad takovým velikým Bohem, že může vyřídit všechny prosby. Vždyť je skrze Boha možno všechno. Dokonalte své modlitební životy a přicházejte k Němu s očekávajícím vírou. On vždy odpoví svým způsobem, ve svém čase. Chvála Ježíši!

Narození

Nelze popsat slovesy z této země radost a úžas té noci. Vše, co vedlo k tomuto veselému události, způsobovalo trápení. Cesta byla tak dlouhá a náročná, oddělení od našich rodin, nedostatek vhodného ubytování při příjezdu do Betléma. Avšak když mé oči spatřily tvář Mého Dítěte, tak čerstvou z nebe, nezapomněla jsem na žádné trápení. On byl celá svatost. V Jeho přítomnosti naše skromné okolí zmizelo ze zraku. Cítila jsem přítomnost nebeské země. Mohl by si vybrat, aby se narodil v paláci krále — sdílějící všechny pohodlí světa. Avšak to nebylo jeho volbou, neboť nebyl z tohoto světa. Jeho království bylo s Otcem svým na nebi. Když vyrůstal, nikdy nesvolil svět ani jeho radosti, ale držel své oči vždy k Otecovu království.

Proto prosím všechny, kteří modlí tuto záhadu Mého růžence, abyste se modlili za stejný duch oddanosti. Tato milost je skutečně životně důležitá pro spásu. Ti, kdo uctívají věci tohoto chudého světa, nemohou opravdu říkat, že Ježíš je první v jejich životech. V Jeho vševědoucnosti zná srdce všech lidí a neuvítá do svého království ty, kteří ho umisťují na poslední místo ve svých srdcích. Chvála Ježíši!

Předvedení

Když si vzpomínám na tuto záhadu, předvedení Mého Dítěte v chrámu, mám smíšené city. Vzpomínám si mnoha dnů modlitby a oběti vedoucí k tomu. Josef a já jsme chtěli, aby náš Syn byl požehnán nejvýznamnějším způsobem. Potom vyrazili, abychom podle židovského zvyku dorazili do chrámu, když bude vhodného věku. Vzali jsme s sebou jednoduchý dar několika ptáků. Byl požehnán, neboť byl představen knězi. Několikrát, když jsme byli na schodech svatého chrámu, přiblížil se k nám muž nějakých let, jeho jméno bylo Simeon. Jednou mi požádal, aby mohl držet Mého milovaného Syna, a tak učiniv mluvil nejprve prorocky. Poděkovával Bohu za to, že ho zachránil pro tento okamžik, pak řekl mi, že i moje duše bude probodnuta mečem. Vždyť jsem tušila hned, o čem mluví, neboť můj kříž po zbytek svého života byl vědomost o budoucnosti Ježíši. Věděla jsem, že utrpí mučednickou smrt, kterou budu svědkyní. Věděla jsem, že jeho nejtemnější hodina bude osvětlena jeho vzkříšením. Hned byla smutná a klidná vědět, že On, koho držela ve svých náručích, vykoupí lidstvo. Držela jsem všechny tyto věci v svém srdci, rozvažovala je, když pečovala o Mého Božího Syna. Josef a já se vydali domů, oba tiše odráželme události dne. Později mi Josef mluvil měkce o tom, co Simeon řekl, doufaje, že utiší mé strachy. Ale já, s moudrostí, kterou mi dal Bůh, věděla jsem, že přichází den, kdy budu skutečně trpět a také Můj Syn. Bylo to kříž, který nesla 33 let.

Nalezení Ježíše v chrámu

Když byl Ježíš dvanácti let, Josef a já ho vzali do Jeruzaléma na slavnostní den. Nebyli jsme sami, ale cestovali s velkým počtem rodiny a přátel. Na zpáteční cestě začala hledat svého Milovaného Syna mezi skupinou, se kterou jsme cestovali. Zpočátku jsem byla přesvědčena, že ho najdu ukrytého v rohu spícího nebo mluvícího o Božím Otci svým bratrancům a přátelům. Jak hodiny ubíhaly, stávala se stále znepokojenější. Josef rozhodl, že okamžitě vrácíme do Jeruzaléma, obávajejíc se, že byl tam zapomenut.

Nyní to byla mnoho dnů dlouhá cesta zpět. Vláha byla přemáhavající a značně přidávala k našemu břemeni. Jak jsme se znovu blížili Jeruzalému, Josef navrhl, aby hledali nejprve chrám, protože to bylo místo, které bylo pro mého Syna nejpříjemnější.

Bylo již pozdě odpoledne. Stíny se už prodlužovaly. Jak jsme vstupovali na obrovské kamenné schody svatého chrámu, cítila velký pokoj. Even z vrcholu schodů mohli slyšet jeho hlas ozývat se skrz velké kamenité komnaty. Josef ho našel stojící mezi několika učenými muži mluvících hluboce o písemnostech proroka z dávných dob. Moje srdce bylo zaplaveno radostí, když mi opět položil svou mladou Ruku do mých rukou.

Řekli jsme mu o velké starosti, které nám způsobil, nehledě na dlouhou cestu zpět. Zeptal se, zda nevím, že musí být v otcově službě. Tohle si přehrála ve svém srdci mnoho let napřed. Ano, byl v otcově službě, ale ještě nebyla doba. On, ve své velké a přemáhající lásce k Bohu, nemohl čekat, až sdílí se druhými svou nekonečnou znalostí. Bylo to skutkem lásky, který se odehrál ten den, ne skutkem nepokory.

Ježíš se vrátil s Josefem a mnou do našeho skromného domova. Nikdy nebyl nám nezpůsobilý, ale pokorný ve všech věcech. Vyrůstal pod naším pozoruhodným očima k dospělosti.

- Bolestné tajemství -

Agonie v zahradě

Když jsme byli na zemi, nebyl jsem přítomen během agónie mého Božího Syna v zahradě a neviděl jeho velkou úzkost při myšlence na svůj blížící se smrt. Jako Jeho Matka však cítila uvnitř své Duše tlak smutku, který spotřeboval celé mé Bytí. Věděla, že často během posledních měsíců svého života myslel na nespravedlnosti, které ho postihnou.

Nyní v nebi jsem ve všem znalostí a můžu ti vyprávět události tak, jak se staly. Můj Syn, vědomý násilné smrti, kterou měl utrpět za celé lidstvo, vzal své jedenáct apoštolů do blízkého zahrady, aby modlili. Judas však nebyl přítomen, protože již byl u svého špinavého díla. Apoštolé byli velmi unavení a usnuli, ale Můj milovaný Syn nepozoroval nic okolo sebe, jakmile se zapojil do modlitby. Viděl každý úder biče. Cítil váhu břevna na svých ramenouch. Věděl o každém svalu a nervu, který by měl být proražen hřeby. Viděl hříšnost lidstva nejen v té době, ale i v budoucnu. Viděl hrůzy války a terorismu, znevažování lidského těla, nenávist, kterou člověk bude mít ve svém srdci k svým bratřím. Nakonec viděl mnoho teplých duší, které ho někdy v životě poznaly, ale vybraly si svět místo něj a stále tak činí. V tomto okamžiku se obrátil na Otce a poprosil o pohár utrpení, aby mu minul. Ale nakonec s hlubokou rezignací vůči vůli Otcovy řekl: „Ne moje, ale Tvoje buď vola“.

Říkám ti — nikdo na zemi neutrpěl ani nebude utrpět duševní trápení tak jako Můj Syn v zahradě Getsemanské.

Bičení Ježíše u sloupu

Sám jsem to viděl. Mé milované Syno bylo vojáky vedeno do dvora. Jejich zacházení s ním bylo zvlášť hrubé. Přivázali mu zápěstí vysoko na sloup, takže jeho tělo bylo napnuté a maso se lépe lámalo. Odevzdal své šaty. Biče, které používali, nebyly obyčejné biče. Byly navrženy tak, aby trhaly a vyklepávaly maso oběti. Voják stál na každé straně Ježíše a střídal se v tom, že jej napadali. Celkem utrpěl přes 5000 ran. Když vše bylo hotovo, stojí ve svém krvi. Pro záchranu soukromí znovu zakryl své tělo a byl odveden, nechávaje za sebou krvavé stopy. Tehdy mu bolel hlavu kvůli dehydrataci. Jak jsem se chtěl utěšit ho. Byla jsem tak smutná při pohledu na něj. Vojáci, dobře vědění své řemeslo, zastavil jen krátce před tím, než by jej omráčili. Takže nyní v jeho Božství znal každou bolest, která ještě čekala.

Poprosím tě, abys ho utěšil ve své modlitbě a pokání. Děkuji.

Ukorunování Ježíše trním

Vojáci nebyli spokojeni s brutálním bičením, které učinili na mé milovaném Synu. Teď mu oblekli tělo jako královi, vše bylo v gestu posměchu. Nevěděli, že před nimi stojí Král králů. Udělali pro něj korunu z trnů, která rostla poblíž. Tyto trny byly mnohem delší, než si představuješ. Umístili mu korunu na jeho svatou hlavu a poklonili se před ním, posmívajíce se jeho královstvímu. Udeřili korunu z trnů dlouhými hůlkami, čímž donutili tyto nástroje mučení do jeho svaté hlavy. To způsobilo, aby drahá krev tekla po jeho obličeji a do očí, čímž blokovala jeho vidění. Ale on je tak miloval. Ano, miloval hluboce i ty, kteří jej trápili. S velkou pokorou to vše snášel. Mohl by s jedním vzdechem povolat všechny legie andělů k své pomoci, ale vybral si utrpět v pokoře za celé lidstvo.

Ježíš nese svůj kříž

Milý Syn Můj, jeho tělo roztrhané a stáhnuté z kostí, bylo v tomto oslaběném stavu povoláno nést břevno kříže na svých ramenou. Jeho celé bytí třáslo se slabostí. Jeho vidění bylo již zamácané neustálým proudem krve způsobeným trnovou korunou. Později mi řekl, že nepřetržitě viděl před sebou, jak nesl břemen kříže, miliony teplých duší, kterým jeho obětování bude mít tak málo významu.

Ale byl podněcován k tomu jak vojáky, tak i svou věčnou láskou ke všem lidem. Byly to bolestivé pády až do té chvíle, než ho někdo přinutil pomoci mu. Když jsem se s ním setkal, nemohl jsem mu téměř podívat do očí, nechtěje, aby viděl můj velký úzkost, i když to cítil, jistě. Jeho pohled byl smířený a zároveň plný soucitu ke mně. Padl mnohorát na této cestě vykoupení hříšníků, každé pády ho činily stále více znevýhodňovaným. Nakonec dosáhl svého cíle. Tam si usedl a s velkým trápením modlitbu obrátil k Otci. Ve všem, co utrpěl, ukázal velikou trpělivost.

Ukřižování Ježíše

Oblekli mu něco jako uzdu, aby ho mohli vést jako zvíře. Tento pás zhoršoval rány, které utrpěl během bičování. Velké břevno bylo dáno k nesení na jeho roztrhaná ramena a s velkým odporem a pohrdáním byl veden na Golgotu.

Tam ho uvolnili a nechali usednout na kameni, zatímco se připravoval kříž pro něj. Teď si třásl rukama a díval se k nebi jako by byl zoufalý o pomoc. Jednou ho položili na kříži ještě na zemi, aby jej přizpůsobili jeho Posvátnému tělu. Poté byly vyvrtány díry pro hřeby do dřeva. To bylo dokončeno, zavolali ho zpět, abychom ležel na kříži a nechal si svým posvátným masem probodnout hřeby.

Teď cítil rány kladiv, ještě než byly udeřeny, a dlouho po nich. Některé úpravy byly provedeny s dvěma jeho končetinami, které nedosáhly připravených dírek pro hřeby. Trpěl také jako na střídavém kole, když mu byla ruka a noha vykloubena z kloubů.

Teď byl kříž vztyčen. Nebyl příliš vysoký, já jsem mohla dotknout jeho nohou. Ale nemohla jsem si přivlastnit ani prst na jeho mučené tělo. Jak visel v bolesti, neznající vojáci házeli losy o jeho chudou oděv. Byli tak odcizeni a nevšimnuli si svého činu.

Teď se obloha zatmila. Mnozí diváci začali odejít. Syn můj mluvil málo, ale každé slovo mělo velkou váhu. Obrácil se ke svatému Janovi a k mně. Věděla jsem, že když hovořil ke mně, nešlo jen o Jana, kterého mi dal za Matku, ale celou lidstvo. To přijala s radostí.

K poslednímu hodině svého života byl málo schopen se pohybovat, dýchat a jeho řeč byla velmi chrapavá, i když stále dostatečně jasná na porozumění. Jak přebíral hříchy lidstva, cítil se opuštěn Otcem. Nakonec oddechl svůj duch.

Teď se země začala třást a houpat, jako by nad svou ztrátou sténala. Přesto jsem čekal, dokud nepřišel cizinec, aby si jeho Tělo vyžádal k pohřbu. Když byla Jeho bezvládná Postava uvolněna od kříže a snesena do Mých náruk, plakala jsem z bolesti. Nemohla jsem ho držet tak dlouho, jak bych chtěla kvůli pozdní hodině. Odvedli Ho od mě.

- Slávné tajemství -

Vzkříšení Pána našeho

Cítila jsem hluboko v duši, že můj Syn vstane z mrtvých. A přesto na první neděli velikonoční byla ještě ponořena do trápení velkého pátečního a mé Srdce tužilo po jeho přítomnosti. Vycházeli jsme k hrobu brzy, když slunce vycházelo. Někteří nesli oleje, doufaje, že lépe uchovají Jeho Tělo, neboť byl připraven pro pohřeb velkou spěchou v předchozí pátek. Moji společníci mě minuli, když jsme procházeli Golgotu. Zastavila jsem se na místě označeném křížem, od něhož jej vzali. Byla tam prázdná díra, aby označovala místo, kde stál, nic víc.

Mé Srdce hořelo uvnitř mě; tak jsem toužila vidět Ho. Byl jsem hluboko ve modlitbě, když se k mně vykročil Ruka. Byla to Jeho Ruka, zraněná jeho nepřáteli. Jeho Tvář zářila nebeskou slávou. Usmíval se, když mé slzy naplnily Jeho Rany. Řekl: „Vítězství je naše“. Zůstal jen několik dalších okamžiků. Rozuměla jsem, že má ještě misi splnit. Vymizel tak rychle, jak přišel. Mé Srdce se radovalo, když pokračovala v cestě k hrobu plné rády z vzkříšení. Chvála živému a pravdivému Bohu. Chvála Ježíši Kristu. Alleluja!

Nanebevstoupení do nebe

Nanebevstoupení se uskutečnilo klidně, jako všechny Boží zázraky. Nebylo velké slávy ani rozloučení s pláči. Šli jsme směrem k městu Betánie. Kristus zastavil a obrátil se nám do tváře. Jeho Tělo zdálo se zářit jako slunce. Jeho Rany leskly Boží slávou. Zvedl Ruku v konečném požehnání a díval se na nás s velkou láskou. Pomalu odplul od země. Když vstupoval k Otci, shromáždil se pod jeho nohama mrak. Vypadalo to zářivě. Viděli jsme Jeho vytažené Ruce, které zdálo se objímat celou zem, když pro něj nebe otevřel. Otec, vědím, přijal Ho s vítěznou radostí. My, kteří zůstali, v tu chvíli necítili smutek, ale radost a pokoj duše. Byli jsme najednou v přítomnosti dvou nebeských bytostí. Povělely nám pokračovat ve své cestě, a tak učinil.

Seslání Ducha Svátého

Byli jsme všichni shromáždění v velké místnosti — apoštolové, přátelé Ježíšovi a já. Mnoho z nich bylo strachu, báli se stejného osudu jako Ježíš. Byl tam mnoho zmatených srdcí a srdcí, které prostě toužily po jeho tělesné přítomnosti.

Modlili jsme se, když vzduch v místnosti začal bouřit, přestože vzduch venku zůstal klidný. Tento dech vzduchu se stal mírným větrem a začal procházet davem tam shromážděných. Někteří, které dotkl, padli jako by spali. Jakžto tento Duch Pánský přistupoval k každému apoštolovi, nad jejich hlavami se objevily jazyky plamenů, a pak spadli na podlahu jako mrtví. Já sám jsem v duchu usnul po nějakou dobu, a když odpočívával, viděl jsem svého Milého Syna úsměvně dolízejícího ke mně, usedlého na svém trůnu vpravo od Otce. Moje duše byla tak naplněna láskou k Nimu, že se nemohla hnout.

Jakžto jsme začali vracet sebe sami, uvědomili jsme si, že to byl dar, který mi slíbil můj Syn — Svatý Duch Paraklit, Můj Boží Manžel. Ti, kteří žalovali za jeho přítomnost, vstávali naplnění radostí. Všechny zmatenosti zmizely v přítomnosti moudrosti a znalostí, neboť pravdy byly nyní odhaleny, které dříve zůstaly skryté. Duch teď oživoval srdce apoštolů, požírající jejich strach. Vyrvali se na ulice vyhlášejíc dobré zprávy. Když mluvili, všichni porozuměli zprávě bez ohledu na svůj mateřský jazyk. Tak začalo Kristovo nevěstu, univerzální církev. Veškerý chvála Ježíši Kristu!

Nanebevzetí Panny Marie

Teď když jsem s mnoha přáteli Ježíše při stolu, cítil jsem, jak často dělal, velkou touhu být s Ním. Tentokrát bylo toto cítení mnohem silnější než kdykoli dříve. Nemohl jsem slyšet ani mluvit, neboť moje duše žádala po jeho Božské přítomnosti. Nakonec cílil jsem velký klid a usnul v duchu, tentokrát již nikdy neprobudím se. Moje duše rychle vystoupila do jeho Nebeského království, a znovu mohla radovat se ve světle jeho přítomnosti.

Teď můj milý Syn nebyl ochoten umožnit moji neposkvrněnou tělo trpět zkázu hrobu. Povolal Archanděla Gabriela a mé milované Strážné anděle k jeho boku a nařídil jim, aby sbírali mé tělesné pozůstatky a doprovázeli je do Nebe. Jaká radost, jaký vzruch jsem cítil v duši, když viděl můj odpočívající tělný neseno křídly andělů do Nebe. U brány nebe stáli svatý Josef a Ježíš místo andělů a přivedli tento Pannský svatostánek skrz bránu ráje. Tam, mezi chválou všech, byla moje duše a tělo znovu spojena.

Jaký dar, jaké vznešené dary mi dal. Nyní se objevuju oběma, duší i tělom po celé zemi, přinášejíc poselství smíření a míru, poselství, které můj Syn klade na mé rty pro celou lidstvo. Veškerý chvála Nejvyššímu.

Korunovace Panny Marie Královnou Nebe a Země

Protože Bůh Otec tak určil Moje Neposkvrněné Početí ve své veliké veličenství, byl mi udělen mnoho milostí. Byla jsem jeho poslušná Dcera, která každý špatný odpuzovala. Kristu Synovi byla neposkvrněným příbytkem, láskovitou Matkou. Svatému Duchu našel ve mně nejochotnější Manželku ochotnou přijmout Boží plány pro mě.

Potom, při svém Nanebevstoupení, mi Boží velká milost zvolil korunovat mě Královnou nebe a země. Jsem Mediátorka všech jeho Milostí. Jsem Společná Spasitelka lidstva. Vede všechny k mému Nejmilejšímu Synu, aby se mohli podílet na jeho království. Nikdo, kdo přijde ke mně s upřímnými srdci, nebude opomenut. Veškerý chvála Ježíši Kristu!