Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Třináctá hodina
Od 5 do 6 ODP. †

Ježíš ve vězení

Příprava před každou hodinou

Ježíši, po krátkém odpočinku jsem se probudil a nemohu Tě najít. Můj srdce silně bíjí, jeho láska touží po Tobě. Řekni mi, kde jsi? Moj anděle, vezmi mě do domu Kajafášova. Hledám a hledám, hledám všude a nemohu najít Ježíše. Můj miláčku, rychle, přitáhni mě k Tobě, abych mohl letět k Tebě a utéct do Tvých náruk. Ježíši, teď Tebe zamkli ve vězení. Když se moje srdce raduje, že Tebe našlo, bolí ho bolesti, když vidí stav, v jakém jsi. Tvé ruce svázané za záda jsou stále přivázány k pilíři, i nohy máš svázané. Tvůj obličej je modrý, opuchlý, krvácí od ran, které ti udělali. Tvoje oči ztratily svůj lesk. Tvůj pohled je unavený a smutný, tvé vlasy jsou rozcuchány. Jak jsi celkem modřin! A nemůžeš si pomoci, protože jsi svázán. Rozpláču se, objímám Tvoje nohy a mluvím s soucitem: „Jak jsi v takovém stavu, můj Ježíši!“

Odpověz mi: „Pojď, moje duše, dávaj pozor na vše, co vidíš mě dělat, abys to mohla dělat se mnou a pokračovat v mém životě ve mně.“

Vidím s úžasem, že místo toho, aby jsi byl zabýván svými vlastními utrpeními, myslíš jen na slávu Otce se nepopisatelnou láskou, abys mu odčinil vše, co mu dlužíme. Voláš všechny duše k sobě, aby přejaly své zlé a daly jim všechno svoje dobro. Když už začíná svítat, zdá se mi, že tvůj sladký hlas mluví:

„Svatý Otče! Děkuji Ti za vše, co jsem již utrpěl a za všechno, co ještě musím utrpět. Jak svítání volá den a oznamuje vycházející slunce, nechť svítá svítání milosti ve všech srdcích. Potom, když je den, já, Slunce Spravedlnosti, v nich vzpřím a budu nad nimi vládnout všem. Hle, Otče, tyto duše! Za všechny jejich myšlenky, slova, skutky a zanechání odpovídám za cenu své krve a života.“

Ježíši, láska bez konce! Sjednocuji se s Tebou a děkuju Ti za vše, co jsi mě nechal utrpět a za všechno, co ještě budu muset utrpět. Prosím Tě také, abys dal svítat svítání milosti ve všech srdcích.

Vidím, jak nahradíš myšlenky, sklony, impulzy a slova, které nejsou nabídnuty k Tvé slávě na začátku dne. Voláš myšlenky, slova a sklony stvoření k sobě, protože ti patří, a dokonalé je činí dobrým míněním dát Otci čest, kterou mu dluží.

Ježíši, božský Mistře! Since we are alone in this prison¹ for one hour, přistupuju k Vaší svaté hlavě, abych uspořádala Vaše vlasy. Tak učiním, chtějíc odčinit za tak mnoho zmatených duchů, kteří jsou zcela ponořeni do pozemského a nemají pro Vás žádnou myšlenku. Ponořením se do Vašeho ducha chtěji ctít všechny Vaše myšlenky, abych mohla skrze ně odčinit za všechna zlá myšlení a za tak mnoho neposlechnutých a odmítnutých osvícení a nápadů. Chtějí spojit všechny myšlenky dětí lidských s Vašími, aby mohl být schopen nabídnout Vám pravou uspokojení a dokonalé proslavení.

Můj bolestný Ježíši! Políbám Vaše smutné oči, jejichž slzy nemůžete vysušit, a Vaše tvář, kterou nemůžete očistit od poskvrnění ztracených kvůli tomu, že jste přivázán k sloupu. Protože je Vaše poloha tak extrémně bolestná pro Vás kvůli svému vazbu², nemůžete zavřít své unavené oči a najít trochu odpočinku. Ó můj milý, jak bych rád vzal Vás do svých náruk, abych Vám dal odpočinout! Chtějí také vysušit Vaše slzy, poprosit o odpustění a napravit to, co jsme zlyhali, když jsme nechtěli potěšit Vás svými skutky; když jsme se na Vás nepodívali, abychom věděli, co od nás chcete, a kam máme směřovat své kroky. Chtějíc spojit všechny moje oči a ty všech lidí s Vašími, abych odčinit za všechny hříchy, které jsme spáchali z chtivosti očí.

Můj nejmilostivější Ježíši! Pamatuji si na urážky, které musely Váš ušima slyšet celou noc a všechny hříchy, které byly spáchany poslechem zlého řeči. Poprosím o odpustění a chtějíc odčinit za to, že jsme byli hluchí k Vašímu hlasu, když jste nás volal nebo si přáli neuslyšet ho. Chtějí udělat stálé a dokonalé odčinění, spojit slyšení všech lidí s Vaším, aby dále všichni bez výjimky mohli uslyšet Vaše božské slova a plnit je.

Můj nejmilostivější Ježíši! Uctívám Vaší nejsvětější tvář, která je zcela znetvořena údery do líce. Poprosím o odpustění za vše, co jsme zlyhali, když jste nás volal k odčinění a my nesledovali Váš hlas a odvrátili se. Můj Ježíši! Chtějíc skrýt svou tvář v Vaší, abych Vám vrátil Vašu přirozenou krásu a odčinit za všechnu pohrdání, která Vaši nepřátelé projevili k Vaší božské velikosti.

Můj nejbolestnější Ježíši! Jak je Váš ústa rozbita pěstmi služebníků katů! Chtějíc odčinit za všechna zlá řeči lidí. Chtějí spojit hlasy všichni lidé s Vaším, aby utíchly hříšné řeči a proměnily se v hlasy božského chvály a lásky.

Můj Spasitel bičovaný řetězy! Vidím Vás ztěžován lanem a provazy visící na Vašem krku a ramenou, tížíc Vaše ruce a přivazující Vás k sloupu; Vaše ruce opuchlé, černé a modré od tvrdého stahování pout. Sloup je dokonce mokrý kreví. Pověz mi, můj Ježíši, abych Vás rozvázal. Ale pokud chcete být svázán, pak Vás svážu řetězy lásky, protože jsou utišující a sladkají Vaše trápení místo toho, aby Vám přinášely utrpení. Při tom, co Vás rozvazuju, chtějíc se s Vámi spojit, abych odčinit za každý hříšný vztah a položit řetězy lásky na všechny lidé.

Budeme pak plnit srdce všech mužů ohním, který v Vás tak mocně hoří, že jej téměř nemůžete udržet; budeme odčinit všechny chladnost srdce, všechny nelegální potěšení a lásku k pohodlí, abychom všem vdýchli duch obětavosti a lásky ke trpění. Chtěl bych se také vyplnit do Vašich rukou a odčinit své zlé skutky i ty všech mužů, dokonce i to dobro, které bylo uděleno špatně a s sebeúctou. Chci všechny lidi učinit štastnými vůní Vašich svatých děl. Chtěl bych také chodit Vašími nohama, aby odčinil všechna zlá kroky, chtěl bych uzavřít všechny krok a stopy dětí mužů do Vaších, aby mohli vstoupit na cestu svátosti.

Má sladká životě, dej mi povolit se úplně ponořit do Tvého Srdce. Zavřeji v něm sklony, touhy a přání všech mužů, abych je posvětil a odčinit vše, co s nimi chybílo. Dej všem Tvé sklonosti, Vaše touhy, Vaše svaté touhy, aby nikdo Vás již neurazil.

Nyní slyším zvonění klíčů. Jsou to Vaši nepřátelé, kteří chtějí Vás znovu odvést. Ježíši, umírám, má krev se zmrzne. Brzy budete opět v jejich rukách. Co se stane s Vámi?

Cítím, jako bych mohl slyšet zvonění klíčů tabernákulu. Nehodné ruce přicházejí otevřít tabernákl a možná Vás nechat sestoupit do Boží-loupežných srdcí. Jak často jste vyneseni na ulice při procesích nebo jako obnova, a setkáváte se s nepřátelskými lidmi, kteří Vás ignorují a hanbí.

Můj Ježíši, vězeň lásky! Chtěl bych být ve všech věznicích, kde jste z milosti zamčený, abych mohl sledovat Vaše služebníky Vám dávat svobodu.³ Chci Vám vždycky doprovázet a odčinit urážky, které trpíte v Sakramentu Lásky.

Ježíši, Vaši nepřátelé jsou blízko. Pozdravujete slunce na poslední den svého pozemského života. Odvazují Vás. Když se na ně díváte s pohledy lásky, vidí, že jste všemi majestatem. Přesto Vás znovu udeří do obličeje, takže se zčervená Vaší drahou kreví.

Má lásko! Předtím, než opustíte vězení, prosím Vás v mých bolestech, aby jste mě požehnali, abych dostal sílu následovat Vás v dalším průběhu Vaší Pašije.

Rozjmy a Cvičení

od sv. otce Annibaleho Di Francia

Ve vězení, přivázaný k pilíři a znepohodlněný, je Ježíš potřen plíváním a blátem. Hledá naši duši, aby mu společnost dělala. A my—jsme šťastní být sám s Ježíšem, nebo hledáme společnost stvoření? Je-li Ježíš sám náším jediným Dýcháním a našim jedním Srdcibitím?

Abychom se mohli stát jako On, milující Ježíš sváze naše duše suchostí, tlakem, utrpeními a jakýmkoli jiným druhem umrtvování. A my, jsme šťastní být svázáni s Ježíšem ve vězení, do něhož nás umístila Jeho Láska—tj. v neznámosti, tlaku atd.?

Ježíš je ve vězení. Cítíme-li pevnost a rychlost, abychom se sama zavřeli v Ježíši pro lásku k Nimu? Trápěný Ježíš toužil po naší duši, abychom byli rozvázáni a podpoření v bolestivé pozici, ve které Se nacházel. A my, tužíme-li jen po Ježíši, aby přišel a drželi nám společnost, osvobodil nás od řetězů každé vášně a svázal nás silnějšími řetězy Jeho Srdce? A umisťujeme

naše bolesti jako průvod kolem trpícího Ježíše, abychom Odstranili od Něj plivání a bláto, které hříšníci posílají k Nimu? Ježíš modlí se ve vězení. Je naše modlitba stálá s Ježíšem?

Můj řetězený Ježíši, Udělal jsi Se Zajatcem pro lásku ke mně, a prosím Tebe, aby ses zavřel moje mysl, jazyk, srdce a vše ve mně uvnitř Tebe, abych neměl žádnou svobodu, a Ty bys měl Absolutní Pánství nad mnou.

¹ Po prvním výslechu u Kajafy, který trval až po půlnoc, byl Ježíš držen ve vězení do úsvitu. Maria von Agreda, „Mystické město Boží“, sv. II, BII, cl. 7, a Katharina Emmerich, op. cit. Ježíš ve vězení.

² „Byl donucen stát, ale v takové pozici, že byl svázán a zároveň skloněn dolů, nemohl se sednout, ani nebyl schopen vztyčit své tělo do přímé polohy k odpočinku“.

³ Vězení se vztahuje ke svatostánkům, ministři se vztahují ke kněžím, kteří otevírají svatostánky, aby Eucharistický Spasitel mohl být vystaven nebo komunikován věřícím v Sváté Komuni či nesl procesí ulicemi.

Oběť a Poděkování