Této noci se Ježíš zjevil oblečený celý bílým, a dnes měl krásný bílé roucho pokrývající jeho hlavu. Vypadal krásně a velkolepě, ale jeho tvář byla plná smutku. Hleděl naprosto intenzivně na všechny lidi, kteří byli přítomni při zjevení. Najednou se mu oči rozsvětlily a naplnily slzami a jedna stékala z jeho levého oka dolů po tváři. Ježíš řekl:
Mír vám!
Synku, utěšte mé Srdce. Řekni svým bratřím, aby modlitby a obrátili se. Když jsou moje zprávy známy všem mým dětem, je mé Srdce utěšeno, protože mnoho se ke mně vrátí. Říkám všem: vraťte se, vraťte se, vraťte se nyní. O lidstvo, neodcházej od mě. Proč jdete cestou, která vede k velké propasti, kde je oheň, který vše spálí a požírá v svých plamenech?
Viděte, synku, kolik nevděčnosti dostávám od lidí. Udělej něco. Modlete se a obětujte sebe. Nikdy nežádej své práva, neboť co ztratíš v tomto světě pro mé království, ale raduj se na to, co budete mít v nebi, ve věčném životě. Ještě čekám, abych tě přivítal do svých náručí. Blahoslávím vás: ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého. Amen!